Hančin syn měl kamaráda, ale v kolektivu to nebylo ideální.
Hanka
- Věk v době rozhovoru: 46 let(Hanka), 15 let (syn)
- Věk dítěte v době diagnostikování: ve 2 letech
- Sluchová ztráta dítěte: těžká
- Kompenzační pomůcka: sluchadla
Textová verze
T: Jak se syn projevuje v kolektivu?
P: V tom kolektivu ve třídě to není úplně ideální, protože děti jakoby, postupem času, ztratily třeba tu trpělivost synovi něco vysvětlovat víckrát. Syn rozumí, když na něho mluví jeden člověk, ale v okamžiku, kdy se ty děti baví spolu, je jich tam víc, tak je syn vlastně vyčleněný, protože nerozumí, když mluví víc dětí najednou. A ty dětí nemají prostě trpělivost mu to opakovat, vysvětlovat. Takže spíš je to takto. On je takový introvert, takže se spíš třeba baví s jedním kamarádem, povídají si. On má třeba rád i ty společné aktivity o přestávkách, když chodí do tělocvičny hrát vybíjenou o velké přestávce. Tak to je třeba rád v centru dění, ale v té komunikaci to je trošku problém.
T: Setkali jste se třeba i někdy s nějakými předsudky?
P: Nevzpomínám si.
T: Nebo s nějakou šikanou?
P: To ne. Spíš mě třeba mrzelo, nevím, myslím, že je to 2 roky zpátky, syn samozřejmě potřebuje pomoc ve vyučování, že třeba nezaregistruje všechno a není úplně pohotový jako ty slyšící děti, takže potřebuje vždycky někoho k sobě, aby mu třeba poradil, a stalo se, že jeden spolužák s ním nechtěl sedět. Tak ho paní učitelka dala do lavice s druhým žákem a potom mu bylo řečeno, že na žádost rodičů s ním nebude sedět. A tak tedy potom seděl sám v první lavici. Takže tam nebyla ani ochota těch spolužáků jakoby mu s tím pomáhat. Kolektiv tam není úplně ideální, v té jeho třídě.
Další zkušenosti:
Vada sluchu Luciiny dcery byla způsobena Waadenburgovým syndromem.
Terezie zvažovala, jestli dcera nemá Aspergerův syndrom.
To, že má duální diagnózu, způsobuje synovi Hanky největší potíže ve škole.
Dcera Pavly na záněty uší netrpěla.
Syn Radky R. měl v jednom období záněty často.
Jitka si všimla, že syn má omezenou schopnost bezděčného učení.
Syn Pavlíny měl potíže s grafomotorikou.
Dcera Petronely byla vznětlivá.
Starší syn Martiny C. býval po škole unavený.
Radkova dcera byla samostatná, přesto měl o ni někdy obavy.
Terézin syn byl postupně samostatnější.
Pavlínin syn bral vadu svého sluchu jako přirozenou součást života a byl velmi společenský.
Hančin syn měl kamaráda, ale v kolektivu to nebylo ideální.
Dcera Petronely hůř navazovala vztahy.
Dcera Milany si se slyšícími vrstevníky nerozuměla, našla si však kamarády v kurzu znakového jazyka.
