Terezie zvažovala, jestli dcera nemá Aspergerův syndrom.
T: Kromě sluchu má dcera ještě nějaké jiné potíže?
P: No, občas nám někdo říká, že je takový typický Asperger, ale já si to tedy úplně nemyslím. Narážela jsem na ty autistické rysy, ale myslím si, že ne. Doktoři nám řekli, že psychologická vyšetření se dělají až po nějaké době, že u ní by to bylo ještě složité říct, jestli to je dané tím, že neslyší, anebo jestli prostě má nějaké autistické rysy, ale už je teď docela bez problémů, takže já si myslím, že už to ani řešit nebudeme, pokud nebude mít vyloženě nějaké problémy ve školce nebo někde. Ale jinak o ničem nevíme.
T: Teď už vás poslechne lépe?
P: Ano, teď už opravdu rozumí úplně normálně všemu a i poslouchá.
T: Vyhledala jste někdy, ať už pro sebe nebo pro dceru, pomoc psychologa?
P: No, právě jsme nad tím uvažovali ohledně toho Aspergera, ale nakonec ne, ani pro mě ani pro ni.
T: A proč si myslíte, že jsou u dcery nějaké náznaky Aspergera? Čím se to projevuje?
P: Říkali nám to, když měla dcera ty šílené záchvaty, a uvažovalo se, jestli nemá autismus. Prvně nám ale říkali, že se vždycky vyšetřuje nejdřív sluch, když je právě podezření na autismus. Kvůli tomu, že to dítě nemá možnost komunikace a je takové uvězněné samo v sobě a nemá žádný komunikační kanál, tak se pak právě uzavírá do sebe a má takové šílené záchvaty, takže by tyto autistické rysy mohly být způsobené právě hluchotou. Tudíž se tak uvažovalo na základě toho, že dcera měla tyto rysy. Ale teď už to tak nebereme, spíš si z toho děláme někdy i srandu, protože mám asi 5 kamarádek psycholožek, které nám říkaly, ať to prostě neřeším, že každý máme nějaký ten autistický rys z té škály, že v něčem to dcera splňuje a je potřeba se tomu v něčem přizpůsobit, něco musí být tak a tak, dcera musí mít pravidelný režim, ale že by to nikdo nějak víc neřešil.