Přestože si o sobě Hana myslela, že je zkušená matka a už ji nemohlo nic zaskočit, byla pro ni výchova třetího dítěte náročná.
Textová verze
P: Takže (jméno syna) se narodil jako třetí dítě, vlastně nádherný, blonďatý miminko, modrooký. Už tak kolem sedmýho měsíce jsme si začali všímat, že je něco jako jinak, než bylo u jeho sourozenců. A projevovalo se to tak, že kudy šel, tudy ničil. Což jsme u našich starších dětí jako takhle neměli, jo? A vlastně on porozbíjel strašně moc věcí v našem, jako v kuchyni todle. Vlastně neexistovalo, aby seděl v dětské židličce a měl v dosahu cokoliv, co se dalo rozbít. Okamžitě to letělo. Někdy to letělo, až obloukem ke zdi. A taky byla ještě jedna věc, kterou jsem si všimla, a to že třeba ty jeho pláče, a to jeho vztekání už od takhle raného věku bylo jako daleko intenzivnější a nedalo se s tím nic dělat. Jako až do té míry, že vlastně třeba děcka předtím, když byly nějací jako vzteklý, nebo něco anebo smutní, tak se s nima dalo mluvit a převést jim pozornost třeba k něčemu jinýmu. U (jméno syna) to nešlo. On prostě měl, fakt jako hodinový řevy, už v té době a nebylo nic, neexistovalo jak, jak bysme ho mohli utišit, jo? Takže já už jsem to začala pozorovat, takle jako ve velmi útlým věku, no. A vlastně to pro mě bylo jako hodně složitý, protože jsem něco takovýho nečekala, že by se mohlo stát, jo? Takže pro mě vlastně to bylo, jako já jsem si připadala jako ostřílená matka. Třetí dítě, co se mi může jako tak stát? No, a když se narodil, tak najednou bylo všechno úplně jinak. Když usínal, třeba no, večer, i jako přes den, tak usínal tím způsobem, že já jsem klečela u jeho dětské postýlky, takhle jsem ho držela jako přes ramínka, přes hrudníček a on sebou tak mlátil, až se umlátil. To bylo naše uspávání, jo? Takže bylo vidět, že je v tom cosi úplně jinak, než byly ty předchozí děti.
Další zkušenosti:
Ani s nástupem do školy nebyly na dceři Evy možné zpozorovat náznaky projevů ADHD.
Přestože si o sobě Hana myslela, že je zkušená matka a už ji nemohlo nic zaskočit, byla pro ni výchova třetího dítěte náročná.
Hanka B. popisovala zmírnění projevů hyperaktivity jejího syna s ADHD.
Dcera Evy často nad něčím přemýšlela a měla potřebu své myšlenky sdílet.
Alena s Michalem měli zkušenost s učitelkou, která se bála brát jejich syna kvůli jeho nevyzpytatelnému chování na mimoškolní výlety.
Lenka popisovala neschopnost jejího syna s ADHD se dlouhodobě soustředit.
Syn Julie působil, že při vyučování nedával pozor, ale byl vždy v obraze.
Syn Dáši byl agresivní k Dáše i sestře.
Ivaně pří výchově syna s ADHD pomáhaly přesýpací hodiny, které určovaly, kdy muselo k určité dané aktivitě nejpozději dojít.
Důvodem k agresivnímu chování mohlo být dle Karly M. nepřijetí ostatními dětmi.
Přestože nebyla Klára ráda za konflikt svého dítěte s jiným chlapcem, pochválila svého syna za to, že nevybil svou zlost na chlapci, ale na věci.
Pro Hanku B. znamenaly agresivní projevy jejího syna občas zašít tričko jeho kamarádovi ze školy.
Ivana vnímala, že pokud jejího syna něco opravdu bavilo, mohl to dělat kdykoliv – v kteroukoliv noční hodinu.
Dcera Evy se dokázala vcítit do jiných lidí a v této oblasti byla velmi vnímavá.
Syn Michaely neměl s komunikací problém a bez problému se na cokoliv zeptal.
Petra popisovala, že si její syn hrál dříve raději sám.
Pavla vnímala důležitost pravidelných rituálů.
Syn Jany špatně reagoval na změny v domácím prostředí.
