Pavla vnímala důležitost pravidelných rituálů.
Textová verze
P: Šli jsme třeba do školky, když chodíme, teď už se to docela zklidnilo, protože už jsme se s tím naučili, ale na začátku musel vždycky zazvonit do školky. Když nezazvonil on, tak byl křik, nechtěl do školky, byl prostě boj, než jsem ho konečně dostala do té školky nebo kolikrát jsme šli třeba přes přechod, a když to nezmáčknul on, tak nechal projít všechny na zelenou až byla znova červená, tak si to teprve zmáčkl a teprve jsme mohli jít. Jinak prostě scény, že nikam nejde. Jinak to škrábání pak nějak ustálo, protože hodně třeba paní doktorka na neurologii mi řekla, mám ho bouchnout přes tu ruku, ale takovým způsobem, že ho to fakt bude bolet, že i mě to zabolí. A jelikož má malý sníženou bolest, ten práh bolesti, takže pro něho to vůbec nic nedělalo. On se tomu smál, naopak mi to spíš vracel. Tenkrát paní psycholožka mi doporučila prostě říkat rázně ne. Naučila jsem se to, takže jsme nějak spolu začli vycházet. Ale on i takový ten puntičkář, třeba telefon, on je zvyklý, že byl položený na skřínce. Když jsem ho položila na stůl, hned ho vzal a dal ho na skřínku. Odcházeli jsme, musel zkontrolovat, že ty dveře, který je zvyklý mít zavřené, tak prostě musely být zavřené. To samé i světla. Nechala jsem světla otevřené v kuchyni, šla jsem se na chvilku, už šel za mnou a pomalu mě seřval, že jsem prostě si dovolila tam nechat rožnuté. A tak bylo hodně věcí, ne jenom s tím mobilem. Různé misky, talíře, všecko prostě muselo mít svoje místo. Pračku. Když se zapínala pračka. On je ten, co dává aviváž, on je ten, co dává prášek, beze mě, prostě nehne.
Další zkušenosti:
Ani s nástupem do školy nebyly na dceři Evy možné zpozorovat náznaky projevů ADHD.
Přestože si o sobě Hana myslela, že je zkušená matka a už ji nemohlo nic zaskočit, byla pro ni výchova třetího dítěte náročná.
Hanka B. popisovala zmírnění projevů hyperaktivity jejího syna s ADHD.
Dcera Evy často nad něčím přemýšlela a měla potřebu své myšlenky sdílet.
Alena s Michalem měli zkušenost s učitelkou, která se bála brát jejich syna kvůli jeho nevyzpytatelnému chování na mimoškolní výlety.
Lenka popisovala neschopnost jejího syna s ADHD se dlouhodobě soustředit.
Syn Julie působil, že při vyučování nedával pozor, ale byl vždy v obraze.
Syn Dáši byl agresivní k Dáše i sestře.
Ivaně pří výchově syna s ADHD pomáhaly přesýpací hodiny, které určovaly, kdy muselo k určité dané aktivitě nejpozději dojít.
Důvodem k agresivnímu chování mohlo být dle Karly M. nepřijetí ostatními dětmi.
Přestože nebyla Klára ráda za konflikt svého dítěte s jiným chlapcem, pochválila svého syna za to, že nevybil svou zlost na chlapci, ale na věci.
Pro Hanku B. znamenaly agresivní projevy jejího syna občas zašít tričko jeho kamarádovi ze školy.
Ivana vnímala, že pokud jejího syna něco opravdu bavilo, mohl to dělat kdykoliv – v kteroukoliv noční hodinu.
Dcera Evy se dokázala vcítit do jiných lidí a v této oblasti byla velmi vnímavá.
Syn Michaely neměl s komunikací problém a bez problému se na cokoliv zeptal.
Petra popisovala, že si její syn hrál dříve raději sám.
Pavla vnímala důležitost pravidelných rituálů.
Syn Jany špatně reagoval na změny v domácím prostředí.
