Syn Jany špatně reagoval na změny v domácím prostředí.
Textová verze
P: Takže takhle to bylo v šesté, pak v sedmé třídě byl 3.asistent pedagoga, což je taky super, protože když se takhle tady těm dětem střídají lidi, tak to je to nejhorší, co může být. Oni mají nejradši, nebo aspoň vím, jak (jméno syna), že když je něco zavedený, tak neměnit to, prostě zůstat tak. Strašně špatně reaguje na ňáký změny, jo. On ani třeba v bytě nesmím nic jakoby měnit, jo. On, když jsem mu řekla, já nevím. Já ti změním pokoj, že jako ale pro jeho dobro, že už je větší, už je starší, už by to mohl mít jinačí, tak on se tomu strašně brání. Prostě on má rád takovou tu svoji jistotu, jako že mám skříň tady, mám postel tady, mám stůl tady. I když tam má prostě dětský obrázky, tak to tam chce prostě nechat. Strašně lpí na tom, že se mu nesmí nic vyhazovat, jo. On prostě všecko, co má, tak k tomu má tak strašně jako emotivní vztah, že prostě nechci nic vyhazovat, jo i když je to papírek tisíckrát přečmáranej, ale prostě to tak je.
Další zkušenosti:
Ani s nástupem do školy nebyly na dceři Evy možné zpozorovat náznaky projevů ADHD.
Přestože si o sobě Hana myslela, že je zkušená matka a už ji nemohlo nic zaskočit, byla pro ni výchova třetího dítěte náročná.
Hanka B. popisovala zmírnění projevů hyperaktivity jejího syna s ADHD.
Dcera Evy často nad něčím přemýšlela a měla potřebu své myšlenky sdílet.
Alena s Michalem měli zkušenost s učitelkou, která se bála brát jejich syna kvůli jeho nevyzpytatelnému chování na mimoškolní výlety.
Lenka popisovala neschopnost jejího syna s ADHD se dlouhodobě soustředit.
Syn Julie působil, že při vyučování nedával pozor, ale byl vždy v obraze.
Syn Dáši byl agresivní k Dáše i sestře.
Ivaně pří výchově syna s ADHD pomáhaly přesýpací hodiny, které určovaly, kdy muselo k určité dané aktivitě nejpozději dojít.
Důvodem k agresivnímu chování mohlo být dle Karly M. nepřijetí ostatními dětmi.
Přestože nebyla Klára ráda za konflikt svého dítěte s jiným chlapcem, pochválila svého syna za to, že nevybil svou zlost na chlapci, ale na věci.
Pro Hanku B. znamenaly agresivní projevy jejího syna občas zašít tričko jeho kamarádovi ze školy.
Ivana vnímala, že pokud jejího syna něco opravdu bavilo, mohl to dělat kdykoliv – v kteroukoliv noční hodinu.
Dcera Evy se dokázala vcítit do jiných lidí a v této oblasti byla velmi vnímavá.
Syn Michaely neměl s komunikací problém a bez problému se na cokoliv zeptal.
Petra popisovala, že si její syn hrál dříve raději sám.
Pavla vnímala důležitost pravidelných rituálů.
Syn Jany špatně reagoval na změny v domácím prostředí.
