Ivana si do práce chodila odpočinout od plného domácího nasazení, které nazvala „bojem o přežití“.
Textová verze
P: Takže dneska když jsem odcházela v půl osmý, protože v soukromé škole začínají, začínají dýl, učí se až od půl devátý, a když jsem ho předávala, tak vysloveně si do svý práce chodím odpočinout… Učím na základní škole osmá, devátá třída, kam kolegové moc nechtějí chodit. Vysloveně si užívám klidu, odpočinku a ta práce je pro mě hrozně fajn a vypadnu z toho, co, doma. Z toho hroznýho nasazení, kdy opravdu člověk je jak voják na minovým poli. Neustále čeká, kde něco bouchne, kdy se něco rozbije, kdy (jméno syna) něco vymyslí, jenom ucho nastražený, jestli tlaková vlna od okna, nebo co že vymyslí, a dycky něco vymyslí, no. Takže, takže to žití je náročný. Každej den je boj o přežití.
Další zkušenosti:
Petra hovořila o tom, že s partnerem nastavili synovi s ADHD mantinely, a díky tomu diagnóza neovlivnila jejich rodinný život.
Dle slov Kláry se s dětmi s ADHD muselo vždy dopředu plánovat a nebylo možné se impulzivně rozhodnout pro nějakou aktivitu.
Ivana si do práce chodila odpočinout od plného domácího nasazení, které nazvala „bojem o přežití“.
Michaela vzpomínala na vyčerpávající noci, když byli jejich synové s ADHD miminka.
Julie si uvědomovala, že její syn s ADHD vyžadoval mnoho pozornosti, a proto se to snažila dceři vynahradit.
DleHany se kvůli neporozumění staršími sourozenci stalo pro syna s ADHD domácí prostředí jako nepřátelské území.
Ivana popisovala komplikovaný vztah mezi jejími syny.
Dcera Evy nezvládala situace, kdy se se sourozenci měla dělit a postrádala klid a prostor.
Diana asi myslela, že její tchýně přijala diagnózu ADHD jejího vnuka díky společnému soužití.
Pavla se bála účastnit společenských akcí kvůli nepředvídatelnému chování jejího syna s ADHD.
Michaela popisovala, jak projevy hyperaktivity narušovaly klidné prožití vánočních svátků.
Julie se kvůli svým dětem naučila komunikovat o pocitech.
Ivana sdílela zkušenosti s popisným typem komunikace.
