Ivana vnímala, že pokud jejího syna něco opravdu bavilo, mohl to dělat kdykoliv – v kteroukoliv noční hodinu.
P: A v těch půl čtvrtý, on začne tvořit. Tvořit a tvořit. Opravdu to není žádnej minimalista. On se rozhodne, že tenhle pokoj se mu nelíbí, tak vezme prostě komodu, metrovou, dvoumetrovou komodu a rozhodne se ji přestěhovat, tak ji prostě přestěhuje. Teď se rozhodne, neustále šroubečky, jakejkoli šroubeček, tak přemejšlí, jakým šroubovákem a čím by se to dalo, dalo vyšroubovat. Tak najednou prostě rána a upadne žebřík od postele, protože (jméno syna) vymyslel jak, takže. Pak se to rozhodne spravit, tak prostě ve čtyři hodiny vezme palici a začne to spravovat. Takže spát nejde. Musíte stejně vyskočit a tak nějak jakoby korigovat jeho chování.
Přestože si o sobě Hana myslela, že je zkušená matka a už ji nemohlo nic zaskočit, byla pro ni výchova třetího dítěte náročná.
Alena s Michalem měli zkušenost s učitelkou, která se bála brát jejich syna kvůli jeho nevyzpytatelnému chování na mimoškolní výlety.
Ivaně pří výchově syna s ADHD pomáhaly přesýpací hodiny, které určovaly, kdy muselo k určité dané aktivitě nejpozději dojít.
Přestože nebyla Klára ráda za konflikt svého dítěte s jiným chlapcem, pochválila svého syna za to, že nevybil svou zlost na chlapci, ale na věci.