Lenka popisovala neschopnost jejího syna s ADHD se dlouhodobě soustředit.
P: A on se jednu dobu strašně krátko soustředil, jo. Právě proto jsme chodili na to individuálko, že vlastně prodlužoval tu dobu toho soustředění. Jo, že třeba deset minut jednu dobu byl maximálně strop. On se nesoustředil. On nebyl schopný třebas dodělat jeden úkol, co měli ve školce, jo. Doma jsem s ním dělala logopedii na desetkrát, jo. Protože on nebyl schopny se dlouhodobě soustředit. Pak se to prodlužovalo, jo. Ze začátku, než si zvykl v té škole, jo. Učitelky z něho byly nešťastné, protože pochodoval po třídě, nebyl schopny prostě sedět hodinu. Teď už je to lepší.
Přestože si o sobě Hana myslela, že je zkušená matka a už ji nemohlo nic zaskočit, byla pro ni výchova třetího dítěte náročná.
Alena s Michalem měli zkušenost s učitelkou, která se bála brát jejich syna kvůli jeho nevyzpytatelnému chování na mimoškolní výlety.
Ivaně pří výchově syna s ADHD pomáhaly přesýpací hodiny, které určovaly, kdy muselo k určité dané aktivitě nejpozději dojít.
Přestože nebyla Klára ráda za konflikt svého dítěte s jiným chlapcem, pochválila svého syna za to, že nevybil svou zlost na chlapci, ale na věci.