Petra popisovala, že si její syn hrál dříve raději sám.
Textová verze
P: Prostě tím, jakej byl, no. Ta porucha pozornosti, ta hyperaktivita, on si neuměl jako malej vůbec hrát. Jemu to vůbec nešlo. Jeho největší zábava v tom miminkovským věku byla, že měl nějakou kanicu, kterou někde omotával a s tím si vydržel hrát hodiny, jo. Že furt chodil, něco někde motal. Takovejch bavlnek, co jsme rozstříhali. Ale jako aby třeba něco skládal nebo stavěl, to v žádným případě. Ale pak ho chytlo lego a spoustu let se dokázal věnovat prostě jakoby legu. Ale třeba vůbec nečte, jo. To čtení je hroznej problém a nečte hezky jako na svůj věk jako, jo. To čtení, ale to bude i s tím, jakej je dys, no, to bude i s tím souviset, takže tak.
T: A to jako, že si hrál teda hodně sám?
(Hm).
A nezapojoval se s těma ostatníma?
P: Neuměl spolupracovat s těma děckama. Fakt byl úplně tak jako mimo kolektiv a dneska už ne. Dneska už dokáže bejt i ten vůdce, jo. Že dokáže prostě ty děcka jako vést třeba.
Další zkušenosti:
Ani s nástupem do školy nebyly na dceři Evy možné zpozorovat náznaky projevů ADHD.
Přestože si o sobě Hana myslela, že je zkušená matka a už ji nemohlo nic zaskočit, byla pro ni výchova třetího dítěte náročná.
Hanka B. popisovala zmírnění projevů hyperaktivity jejího syna s ADHD.
Dcera Evy často nad něčím přemýšlela a měla potřebu své myšlenky sdílet.
Alena s Michalem měli zkušenost s učitelkou, která se bála brát jejich syna kvůli jeho nevyzpytatelnému chování na mimoškolní výlety.
Lenka popisovala neschopnost jejího syna s ADHD se dlouhodobě soustředit.
Syn Julie působil, že při vyučování nedával pozor, ale byl vždy v obraze.
Syn Dáši byl agresivní k Dáše i sestře.
Ivaně pří výchově syna s ADHD pomáhaly přesýpací hodiny, které určovaly, kdy muselo k určité dané aktivitě nejpozději dojít.
Důvodem k agresivnímu chování mohlo být dle Karly M. nepřijetí ostatními dětmi.
Přestože nebyla Klára ráda za konflikt svého dítěte s jiným chlapcem, pochválila svého syna za to, že nevybil svou zlost na chlapci, ale na věci.
Pro Hanku B. znamenaly agresivní projevy jejího syna občas zašít tričko jeho kamarádovi ze školy.
Ivana vnímala, že pokud jejího syna něco opravdu bavilo, mohl to dělat kdykoliv – v kteroukoliv noční hodinu.
Dcera Evy se dokázala vcítit do jiných lidí a v této oblasti byla velmi vnímavá.
Syn Michaely neměl s komunikací problém a bez problému se na cokoliv zeptal.
Petra popisovala, že si její syn hrál dříve raději sám.
Pavla vnímala důležitost pravidelných rituálů.
Syn Jany špatně reagoval na změny v domácím prostředí.
