Syn Jany špatně reagoval na změny v domácím prostředí.
P: Takže takhle to bylo v šesté, pak v sedmé třídě byl 3.asistent pedagoga, což je taky super, protože když se takhle tady těm dětem střídají lidi, tak to je to nejhorší, co může být. Oni mají nejradši, nebo aspoň vím, jak (jméno syna), že když je něco zavedený, tak neměnit to, prostě zůstat tak. Strašně špatně reaguje na ňáký změny, jo. On ani třeba v bytě nesmím nic jakoby měnit, jo. On, když jsem mu řekla, já nevím. Já ti změním pokoj, že jako ale pro jeho dobro, že už je větší, už je starší, už by to mohl mít jinačí, tak on se tomu strašně brání. Prostě on má rád takovou tu svoji jistotu, jako že mám skříň tady, mám postel tady, mám stůl tady. I když tam má prostě dětský obrázky, tak to tam chce prostě nechat. Strašně lpí na tom, že se mu nesmí nic vyhazovat, jo. On prostě všecko, co má, tak k tomu má tak strašně jako emotivní vztah, že prostě nechci nic vyhazovat, jo i když je to papírek tisíckrát přečmáranej, ale prostě to tak je.
Přestože si o sobě Hana myslela, že je zkušená matka a už ji nemohlo nic zaskočit, byla pro ni výchova třetího dítěte náročná.
Alena s Michalem měli zkušenost s učitelkou, která se bála brát jejich syna kvůli jeho nevyzpytatelnému chování na mimoškolní výlety.
Ivaně pří výchově syna s ADHD pomáhaly přesýpací hodiny, které určovaly, kdy muselo k určité dané aktivitě nejpozději dojít.
Přestože nebyla Klára ráda za konflikt svého dítěte s jiným chlapcem, pochválila svého syna za to, že nevybil svou zlost na chlapci, ale na věci.