Terézin syn byl postupně samostatnější.
Teréz
- Věk v době rozhovoru: 40 let (Teréz), 6 let (syn)
- Věk dítěte v době diagnostikování: v 1 roce
- Sluchová ztráta dítěte: těžká
- Kompenzační pomůcka: sluchadla
Textová verze
P: Před třemi roky, když jsem zažádala o příspěvek, syn nebyl samostatný vůbec. Prostě na mě byl závislý, když neměl tu jistotu, že neslyší. Teď už prostě, už je na tom líp, tak ho učím samostatnosti, ale ještě je pořád takový mamánek. Takže uvidíme.
T: Tak, ještě je taky malý, že?
P: No ano, to říkám, jako každé dítě, předškolák.
T: Myslíte si, že vám to změnilo nějak hodnoty nebo vnímání života, že máte dítě s postižením?
P: Mám hodnoty pořád stejné. Ty hodnoty, když se narodilo dítě, tak už se to přehodnotilo, než když jsem byla bezdětná. A taky jsem měla jiné hodnoty. Takže si myslím, že ty hodnoty jsou stejné a spíš se snažím věnovat co nejvíc synovi, aby byl šťastný, spokojený. Takže děláme to, co ho baví. A jsem ráda, že jsme našli společné zájmy, jsem ráda, že je docela bystrý, že rád zkoumá svět kolem sebe, jak vidíte. Že občas nepotřebuje moji pomoc, že některé veci zvládá.
Další zkušenosti:
Vada sluchu Luciiny dcery byla způsobena Waadenburgovým syndromem.
Terezie zvažovala, jestli dcera nemá Aspergerův syndrom.
To, že má duální diagnózu, způsobuje synovi Hanky největší potíže ve škole.
Dcera Pavly na záněty uší netrpěla.
Syn Radky R. měl v jednom období záněty často.
Jitka si všimla, že syn má omezenou schopnost bezděčného učení.
Syn Pavlíny měl potíže s grafomotorikou.
Dcera Petronely byla vznětlivá.
Starší syn Martiny C. býval po škole unavený.
Radkova dcera byla samostatná, přesto měl o ni někdy obavy.
Terézin syn byl postupně samostatnější.
Pavlínin syn bral vadu svého sluchu jako přirozenou součást života a byl velmi společenský.
Hančin syn měl kamaráda, ale v kolektivu to nebylo ideální.
Dcera Petronely hůř navazovala vztahy.
Dcera Milany si se slyšícími vrstevníky nerozuměla, našla si však kamarády v kurzu znakového jazyka.
