Zobrazit menu tématu

Zájmy a aktivity

V případě, že člověk přestane být aktivní, přestane žít.

pan Václav

Lidé považovali aktivitu za jedno z kritérií dobrého stáří. Mluvili o tom, že díky ní se člověk nemusí cítit tak starý, přijde do styku s jinými lidmi a raduje se ze života (viz Zdraví a životní spokojenost). O svých aktivitách a koníčcích nám vyprávěli. Nejčastěji lidé chodili na procházky, které jim pomáhaly udržet se ve fyzické kondici. V dobré duševní kondici se lidé udržovali prostřednictvím luštění křížovek nebo četbou (viz Učení a trénink paměti).

Mezi nejčastěji uváděnými aktivitami a zálibami byla pohybová aktivita. Někteří se pohybu věnovali spíše rekreačně a chodili na procházky do lesa nebo pracovali na zahradě. Právě aktivity spojené s přírodou byly velmi oblíbené. Chodili na také na houby nebo na túry s rodinou či turistickým oddílem. Někteří senioři nachodili průměrně 10 km denně, jiní jezdili pravidelně na kole a pan Jan B. dokonce občas jezdil s vnučkou na kolečkových bruslích.

Pan Ladislav A. má rád procházky a také činnosti, které procvičují paměť.

Rád využívám procházky a samo sebou les. V tom lese dělám, že jo, dělám dřevo, ne. Anebo třeba chodím na borůvky a tak dále, ale na druhej straně taky rád jsem plaval.

A dneska plavete ještě?

Plavu, ale už s obavama, abych náhodou se mi něco nestalo. Plavu, ale s obavou. (smích)

A zmiňoval jste koníčky, máte ještě nějaké jiné koníčky kromě plavání, jízdy na kole, procházek v lese?

No, tak takhle. Plavání a na kole a tak dále, to už ani tak moc koníčky nejsou, ale procházky lesem jo. Anebo túry, to ano. To jsou, to jako beze sporu, no a jinačí, rád jsem měl nebo mám knihy, to je jako bezesporu, to je víc, než jasný. Dalo by se říct šachy, dámu, no takovýhle hry jako, který trochu tu paměť prostě pozvedají nebo udržujou, asi tak. Ale je fakt, že už někdy zapomínám jména, i když pak si vzpomenu bez nějakejch problémů, ale když je potřebuju, tak si nevzpomenu.

Profil:

• Jméno: Pan Ladislav A.
• Věk v době natáčení: 80 let
Zobrazit celý profil

Mezi účastníky studie byli také lidé, kteří se v minulosti věnovali sportu vrcholově nebo pro něž sport představoval podstatnou součást jejich života. Paní Alena říkala, že sport je celý její život a závodně se mu věnuje nadále, jejími největšími úspěchy z poslední doby byly medaile získané ze závodů v chůzi. Ve svém věku se tomuto sportu věnuje jako jediná v republice. Pan Václav byl dříve aktivním sportovcem, nyní má zdravotní problémy, a tak na své sportovní zážitky alespoň vzpomíná, poslední závod jel v 60 letech na lyžích. Několik bývalých sportovců předávalo svoje znalosti a dovednosti buď jako trenéři, předcvičovatelé nebo třeba rozhodčí.

Sport dělá paní Aleně radost, věnuje se také sportovní průpravě dětí.

Co vám dělá radosti a co starosti?

Radosti. No, já nevím, já mám snad pořád nějaký radosti. Já nemůžu říct, že bych měla nějaký starosti. Jasně, jsou problémy, to jo, v práci, to samozřejmě, ale já nevím, já si jdu zaběhat a chodím běhat do lesa, támhle vyběhnu na kopec a už běhám někde v přírodě. Tak to je taková velká kompenzace, to mi dělá radost v tom běhu toho každodenního života. Ráno v šest vstávám a běžím se proběhnout, takže, protože jindy nemám čas. Tak to mi dělá radost a ty starosti to jsou takový běžný pracovní, no. Teď jsem si vzpomněla, já třebas, do nedávna jsme trénovali s dětma v tělocvičně, a protože jsme chystali atletické oddílové soutěže ve šplhu, tak jsem jim chtěla předvíst, jak se šplhá a tak jo. Vím, jak se šplhá, všechno, ale příliš jsem nevyšplhala, jenom jsem jim ukázala kousek a zjistila jsem, že nemám sílu. Tak jsem, denně děláme patnáct kliků, dělala jsem pět, teď už patnáct a pak jsem jim to předvedla krásně vyšplhat nahoru po čase, jo. Takže to se hejbu.

Profil:

• Jméno: Paní  Alena
• Věk v době natáčení: 65 let
Zobrazit celý profil

Dále se lidé často věnovali předávání svých zkušeností nebo znalostí dalším generacím. Paní Marie H. učila děti náboženství. Pan Pavel A. byl vězněn v koncentračních táborech a své zážitky vyprávěl mladším lidem, považoval to za svou morální povinnost.

Pan Pavel A. přednáší o holocaustu, říká, že je to jeho morální povinnost.

Kdyby se vás zeptal někdo z vašich přátel, čím to je, že jste tak aktivní, co byste jim řekl?

To nevim. Tak já si myslím, že přednášení o tom holokaustu ve školách, že to je moje morální povinnost. Protože holokaust se samozřejmě stane součástí historie, už je součástí historie. Ale já to stále dělám. Provázím turisty do Terezína skupinky lidí. Oni často to jsou Američani, nejenom, ale často. Oni vždycky do těch takových knížek, které tam jsou, že nikdy se to nesmí opakovat, že nikdy to nesmí být zapomenuto. No a já říkám, že nejsem takovej optimista, aby to nebylo nikdy zapomenuto, ale aby to nebylo moc brzy.

Když se podíváte na lidi ve vašem věku, někteří jsou více aktivní, někteří méně, čím myslíte, že to je?

Nevím, nevím, já opravdu nevím. Já si myslím, že člověk pokud není aktivní, pokud se jenom povaluje doma, takže stárne rychleji. Nemusí to být fyzická aktivita, ale musí to být něco, co člověka trošku drží. Takže já provázím stále do Terezína, někdy Terezín a Lidice.

Co je pro vás v životě důležité?

To je přece láska. Ve všech svých podobách. Počkejte, něco vám ukážu. Tady. (vytahuje z tašky knížku). Někteří lidé říkají, že jsem to napsal chytře, tak tu to je. (Podává knížku s vyznačeným úsekem).

(Tazatel čte nahlas)

„The most important thing in life is love. It has as many appearances as there are facets on an artistically shaped diamond. Without love— love between men and women, parents and children, grandparents and grandchildren, love of God—one only vegetates. The faces of love also include friendship, understanding, tolerance, self-denial, self-sacrifice, and many others. This modest booklet is about some of these.“

Děkuji.

Nádherný

Víte, já vždycky jak mám ty přednášky, tak se vždycky ptám, co je nejdůležitější?  A oni říkají: rodina, zdraví, dokonce mi řekli provokativně sex, což byla provokace devadesátiletýmu člověku. No a pak občas někdo řekne láska. A já mu dám tohle, aby to přečet, což je pak velice pěkný jak to končí.

Profil:

• Jméno: Pan Pavel A.
• Věk v době natáčení: 93 let
Zobrazit celý profil

 

Některým lidem bylo líto, že se už nemohli věnovat svým zálibám. Většinou byl hlavním důvodem jejich zdravotní stav nebo, v případě pohybových aktivit, snížená výkonnost ve stáří. Paní Marta špatně viděla, a tak si nemohla číst ani sledovat televizi. Říkala, že když není zdraví, nejsou koníčky. Pan Jan chodíval na procházky, ale po cestě už potřeboval lavičky, aby si mohl odpočinout. Někteří z nich kvůli tomu hodnotili svoje aktivity jako velmi stereotypní nebo nenacházeli nic, co by je ještě bavilo.

 

Paní Květoslava kvůli špatnému zdravotnímu stavu nemůže skoro nic dělat, dny už jí splývají.

Jak třeba vypadá váš běžný den.

Strašně stereotypní, strašně. Tak dalece, že mi ty dny splývají, no. To se může stát i normálnímu člověku, který chodí do stejný kanceláře, dělá stejnou práci, jo, že pokud se nepodívá na kalendář, tak si není jistej, kterej den vlastně je. Ale u mě je to vo to horší, že se nedívám na ten kalendář, že si uvědomuju podle televize, co je za den. Ráno přijde pečovatelka v devět, osobní hygiena, snídaně, řekne se, co má koupit, co přinést, no vystřelí po půl, tři čtvrtě hodině. Dopoledne podle toho, ošetřovatelka na převaz, dívám se na televizi, teď dávaj starý francouzský seriály, tak si u toho cvičim. No, to mi přines před Vánoci, dostala jsem to (dvoukilovou činku) k Vánocům. A to 500 krát každou rukou, potom zadek, nohy, ty dělám v noci. To si odhrnu deku a tak, no. Pak přijde pečovatelka s obědem, no a pak přijde večer večerní, to je to polohování a masáž nohou, večeře a takový.

Tak už vím, jak vypadá Váš běžný den a co vás teď těší?

Těší mě to, když mám ty voči natolik v pořádku, že si sama můžu přečíst program na televizi. Těší mě to, že jednou za tři neděle, za měsíc mi přijdou kamarádi, jo, na to se těšim samozřejmě. Těšim se na každou změnu, která je potěšitelná.

Profil:

• Jméno: Paní Květoslava
• Věk v době natáčení: 75 let
Zobrazit celý profil

Lidé říkali, že je důležité věnovat se alespoň takovým aktivitám, které zvládnou i přes špatný zdravotní stav. Paní Eva říkala, že když se člověk nemůže hýbat, měl by zkusit aspoň dýchat. Pan Václav a paní Denny se snažili aktivitou bojovat se svými zdravotními problémy. I když to někdy bylo náročné, nechtěli se jen tak vzdát. Někteří lidé cítili, že je činnost nabíjí a cítili se po ní dobře, i když někdy unaveně.

Paní Alena díky své sportovní povaze dokázala po operaci rozhýbat koleno, lidem radí, aby zkoušeli aspoň jednoduchá cvičení, která zvládnou.

Máte v tom třeba nějaké problémy v oblasti pohybové aktivity?

Nemám, i když potom když jsem měla operovaný to koleno, tak mě říkal ortoped to. Já jsem říkala: „A do dřepu mi to nejde,“ a on: „To nedělej, protože zas to tě bude bolet.“. Říkám: „To nemůžu, já to musím prostě rozhýbat.“. Tak normálně sedím v tureckým sedu, na patách, všechno, přesto že asi fůra lidí po takový operaci možná v mým věku teda, ne mladejch, prostě už to nerozhejbou. Rozhejbat se to dá, to mě zas nebude nikdo říkat, že ne, pak navíc taky je to moje profese.

Myslíte, že má ta pohybová aktivita souvislost se spokojeností, nějaká souvislost?

Určitě, určitě. Cejtím se líp, když se protáhnu, v pondělí mám dvě hodiny takovýho průpravního jógovýho cvičení, kde mám dvě skupiny lidiček a cejtím se vždycky velmi dobře, jo, anebo třeba se, to je taky zvláštní se velmi dobře cejtím třeba po desetikilometrovým závodě chůze, jo, že se hezky zapotím. A prostě, já nevím, asi to má každej jinak, ale já se cejtím dobře.

No, dobře. To mám, že vlastně každý, že pohybová aktivita je dobrá. Jak byste lidi motivovala, aby se hýbali? Starší lidi.

No, já bych jim asi nabídla nějaký takovýhle jednoduchý cvičení tam člověk i třeba na tý józe, nemusí stát na hlavě, dneska se řekne: „Jé, to já nezvládnu.“ a ke mně chodí i starší lidičky cvičit, než jsem já. A jsou celý roky spokojený, takže tak bych je motivovala. Cokoliv, v sedě na židli se může člověk protáhnout úplně krásně. Vleže na zemi se protáhne, uvolní si klouby, nijak náročný polohy nemusí dělat. Vůbec. A přesto mu to udělá dobře.

Rozumím. To je člověk, kterého už tam máte, ale, jste vzpomínala tu, co chodí klábosit, víte a tak. Co s takovými lidmi víte, že si žijí životní styl, který je úplně mimo toho. Co byste jim, jak byste na ně šla?

No, aspoň bych jim poradila, ať choděj na procházky, ať sem tam jdou do nějakýho kopce, z nějakýho kopce, ať jdou přírodou, ať nechoděj jenom po ulicích. Běhat, asi, to bych je nenutila, to by asi nezvládli, ale určitě chodit. Chodit někde v terénu, to bych jim (doporučila), i s těma hůlkama třeba.

A proč by to měli dělat? Proč?

No, tak jednak se jim zlepší celková kondice, ovlivní si velmi dobře kardiovaskulární systém, že jo, lepší by se jim dejchalo, posílej si svaly celýho těla, i když si myslej, že třeba vůbec to není pravda, je to tak. A zlepší se jim nálada, lepší se jim přemejšlí, když se hejbou, no, prokrvěj si vlastně i tu hlavu, no. Tak to asi jednoduše takhle.

Profil:

• Jméno: Paní Alena
• Věk v době natáčení: 65 let
Zobrazit celý profil

Lidé trávili čas také sledováním televizních zpráv nebo oblíbených pořadů, poslechem rádia, četbou, luštěním křížovek, případně na internetu. Tyto aktivity mohli většinou vykonávat i lidé, kteří měli pohybové problémy. Dva lidé se věnovali psaní. Pan Ladislav si každý večer před spaním psal, co se ten den stalo, tento rituál dodržoval již léta.

Paní Božena hodně čte nebo se dívá na televizi, snaží se také chodit, aby rozhýbala bolavé klouby.

Tak já už, mě už teď asi nemotivuje nic. Mě už, mě nic nepohání k ničemu, abych prostě něco, nevim, dělala nebo to, poněvadž člověk už nemůže ani na ruce ani to, takže snažim se číst, abych se dověděla, co je novýho ve světě a prostě. Jinak nevím. Vstanu, udělám si snídani.

Snídani.

Když je pěkně, tak jdu ven, to tady obejdu dokola. Pak si sednu, něco si přečtu. Pak jdu na oběd o půl dvanácté. No, po obědě někdy si chvilu lehnu, někdy si tady sednu a pustím si televizi nebo něco podívám se. Pak zase jdu ven pochodovat, abych ty klouby rozchodila. Takže dělám tady takový kolečka po tym parku. No a večer si udělám večeřu a sedím tady třeba do půlnoci a hledím na bednu, než jdu spát, vemu půl prášku.

A jak, jaký, co koukáte, na co koukáte ráda?

Tak vždycky koukám na všechny zprávy dlouho a. No a pak podle toho, co tam je. Někdy, když jsou tam samý takový ty válečný, teda ty, že se tam furt jenom střílí, no, tak radši to zavřu a jdu spát. No, někdy jsou tam ty seriály, tak se podívám na ten seriál, i když je to takový. No, ale prostě podle možnosti. Někdy je tam starej českej film, tak to se ráda dívám, no, ještě na ty starý český filmy.

Profil:

• Jméno: Paní Božena
• Věk v době natáčení: 84 let
Zobrazit celý profil

Paní Jarmila je vášnivou čtenářkou, dříve četla romány a detektivky, nyní upřednostňuje knihy s náboženskou tématikou.

Co vás nejvíc baví?

Jako moje největší – četba.

Četba.

No, čtu ráda.

Knihy.

No, vše to nemám přečtený, knihy. Knih máme moře, protože manžel miloval knihy, miloval malířství, takže máme knihy o všech malířích, pak o architektuře, o spisovatelích, no prostě nejvíc je u nás knih, jo. To není jedna knihovna, to je v každé místnosti, tady je jedna, nahoře jsou tři, ve vedlejší dvě, prostě všade, ve všech místnostech máme knihy.

Jo.

A byla jsem takový vášnivý čtenář jako dítě, že i s baterkou pod peřinou až jsem si zkazila oči a od tý doby pak nosím brýle. To takhle, to taky, ale no tak dneska zas už je to trochu jiná literatura, než byla tenkrát, no. Tak a ráda bych ještě na to měla víc času, ale vzhledem k tomu, že musím si prostě se sama o sebe všecko postarat a i to kolem sebe, kolem to okolí, no, tak na to čtení mi zas tolik času nezbyde.

Chci se vás zeptat. Jste pověděla, že už nečtete to, co jste čítávala. Jak se to změnilo ten žánr? Co jste četla a co čtete?

No, dřív jsem četla různé historické romány a prostě ani ne tak moc, no, a dobrodružné a detektivky.

A teď?

No, teď už se to spíš týká takovýho toho jinýho života, trošku jako zaměřený náboženský knihy anebo něco takovýho, jo. A to, no. Vyšly ty Křižovatky, jestli znáte, no, nemám to, já nevím kde, prostě to jsou zase knihy, kde se jedná, jak se staví člověk k Pánu Bohu, když ho potká nějaký neštěstí, takže několik knih tohodle typu jsem teďkom v poslední době četla, no, a prostě, no, ty romány a takový to mám taky ráda, jenže se k tomu nedostanu, to zas už potom něco beru, že je škoda – času toho už nemáš tolik, tak si přečti to co je lepší.

Profil:

• Jméno: Paní Jarmila
• Věk v době natáčení: 78 let
Zobrazit celý profil

Někteří lidé vyhledávali činnosti organizované nějakým spolkem nebo uskupením. To podporovalo udržování vztahů s druhými. Pan Vašek chodil do klubu pro seniory, zapojil se i do turistického oddílu a začal chodit do Sokola. Organizované aktivity pro něj byly velmi důležité, nechtěl být sám a zde se mohl setkat s vrstevníky a navázat nové vztahy. Někteří lidé sami organizovali aktivity pro druhé. Paní Alena říkala, že strhává další seniory k činnosti, před lety např. motivovala několik lidí na zimní koupání.

Pan Pavel rád organizuje nejrůznější aktivity pro druhé, těší ho, když mají druzí z těchto aktivit radost.

No, já, to možná, je i vidět, že celkem, docela mě baví tady to, co dělám, to znamená nejrůznější věci řekněme organizační, příprava nejrůznějších aktivit. No, baví mi to třeba a to nemusí bavit každého. Když se podaří některým lidem, kteří o to mají zájem, samozřejmě říct něco o tom, co tady bylo, protože člověk jakési vědomosti už získal a jsem velmi rád, když i jiní lidi objeví něco nečekané, kdy zjistí zajímavou skutečnost, a kterou potom jednak uloží pro sebe anebo předávají dál. Tak to je určitě věc, která potěší každého, mě určitě také. A že vidím určité jakési naplnění té aktivity, kterou tady máme. To je určitě velký plus. Když se něco povede, když lidé mají z něčeho radost, když můžeme k tomu dopomoct, aby lidi byli spokojení, aby přišli a řekli: „Nám se báječně líbilo tady tohle, třeba procházka studánkami,“ a lidé přijdou a donesou mi čokoládu, řeknou: „To bylo skvělé, dejte si, budou, bude hokej, budete potřebovat nervy,“ a hodí mi do schránky domu čokoládu. To jsou ty věci, kdy člověk cítí. Nebo když včera zrovna mně řekla jedna dáma: „To je výborné, co já když si koupím časopis, hnedka se dívám na zadní stranu, protože tam je ta fotosoutěž, kterou organizujete,“ a když člověk pochválí, tak na staré kolena si člověk takové pochvaly, takhle ocenění, váží přirozeně mnohem více, než když to přijde za mlada, když se to bere jako věc docela běžná, docela samozřejmá.

Profil:

• Jméno: Pan Pavel
• Věk v době natáčení: 73 let
Zobrazit celý profil

Několik žen bavily ruční práce, malování nebo vyšívání. Dva muži byli vášniví sběratelé. Pan Jan B. měl sbírku aut a pan Michal sbíral a opravoval starožitnosti, jeho koníček ho zaměstnávál a jak sám říkal, držel ho při životě. Mezi koníčky lidé mluvili o cestování, myslivosti nebo fotografování. Několik lidí mělo rádo kulturu. Chodili do divadla nebo na koncerty, zpívali ve sboru, hráli divadlo nebo rádi tančili. Pro některé lidi bylo při výběru aktivit rozhodující také to, zda pro ně byly finančně dostupné. Pan Jan A. kvůli nedostatku financí nemohl ve stáří moc cestovat a poznávat naši zemi.

Paní Alena je všestranně aktivní, kromě sportu se věnuje také hraní a návštěvám divadla nebo koncertů.

A zapojujete se do společenského života?

Velmi.

A co pro vás společenský život je? Jak tomu rozumíte?

Jasně, tak jednak, že vytvářím tu kulturu pro ty druhý lidičky, že hrajeme divadlo a taky navštěvujeme různý akce, který tady jsou – a je jich tady hodně, koncerty, divadlo, všechno možný, různý promítání a tak. Takže co se tady děje, tak ten společenskej život, jo. Sem tam se snažíme jet si třeba do Národního divadla a tak, no, jak to člověk zvládne časově, no. Prostě dělám co můžu, no. Dělám co můžu, ale dělám dělám ráda i pro ty druhý a strhuju za sebou další a to jak jsem zmiňovala, tady jsem přesvědčila pár lidí a celou zimu jsme vykopávali v ledu díru a chodili jsme se, jednou tejdně jsme stíhali třeba se otužovat, jo. Takže to jsem taky ráda, že jsme tohlens to tady založili, protože v sousedním městě mají nějakej velkej početnej klub, kde nás taky pár krát pozvali, tak jsme se s nima šli před Silvestrem nebo tak nějak potopit zase do jejich vod, jo. Tak i tohle, no. Takže se snažím a dělám a hlavně člověk pak vidí, jestli to něco přineslo nebo nepřineslo, to tak, to jsem tak já, no.

Profil:

• Jméno: Paní Alena
• Věk v době natáčení: 65 let
Zobrazit celý profil

 

Aktivity některých lidí byly spojené s vírou, chodívali do kostela, modlili se nebo pomáhali na faře nebo ve farním společenství. Dvě ženy se kvůli zdravotním problémům nemohly věnovat mnoha aktivitám, hodně času proto trávily modlitbou. Paní Marta chodila pravidelně do kostela a neuměla si představit, co by se stalo, kdyby tam jeden den nemohla. Když to šlo, snažila se také konat dobré skutky.

Víra je pro paní Marii B. útěchou, každý den chodí do kostela.

Hodně se mluví o tom, že je potřeba dbát na svoje zdraví. Jak to máte vy?

Heleďte, já to mám jednoduše. Ráno vstanu, zacvičím si. Pak se nasnídám, pak se pomodlím růženec a pak teprve něco dělám. Buď jdu nakoupit, nebo něco uvařit. A to je můj styl života. Večer, když jdu, tak jdu do kostela, když není zima a kluzko, že jo? Ty procházky už mi moc nejdou. Už musím s tou hůlkou a nevydržím dlouho chodit.

Vy jste věřící, chodíte do kostela, co vám víra dává?

Strašnou sílu, útěchu, takovou energii do… a bejt spokojenej. Bez ní by to asi nešlo. Dyť mě – přišla jsem o muže, přišla jsem o syna, tatínek mi taky umřel, no, co mám povídat. To všecko byly takový rány, co by člověk těžko unes.

Profil:

• Jméno: Paní Marie B.
• Věk v době natáčení: 93 let
Zobrazit celý profil

Někteří lidé mluvili o tom, že se učili pracovat s počítačem a jinými moderními technologiemi (viz Technologie), nebo se jiným způsobem vzdělávali a trénovali své schopnosti. O tomto tématu najdete více informací v sekci Učení a trénink paměti. Mezi aktivitami, kterým se lidé věnovali, byla také práce okolo domácnosti nebo na zahrádce (viz Bydlení).


Copyright © Hovory o zdraví 2014 - 2019, všechna práva vyhrazena.     |       Webdesign studiolkm.cz