Přátelé a komunita

Přátelé a komunita

Přátelé a komunita

S lidmi, kteří se účastnili naší studie, jsme si povídali o tom, které vztahy jsou pro ně mimo rodinu důležité. Mnoho z nich nám vyprávělo o svých dlouholetých kamarádech, spolužácích, sousedech nebo známých. Část seniorů se se svými přáteli setkávala pravidelně každý týden, jiní se vídali spíše příležitostně – slavili spolu narozeniny nebo chodili na kávu nebo do hospody. Díky společným aktivitám jim rychleji utíkal čas. Někteří lidé mluvili o tom, jak se jejich vztahy změnily a jakým způsobem navazují nové.

Pro seniory bylo klíčové mít okolo sebe nějaké společenství lidí mimo rodinu, se kterými se mohli scházet nebo něco podnikat. Obzvláště důležité pro ně byly tyto vztahy tehdy, když se nemohli stýkat s vlastní rodinou (třeba kvůli tomu, že bydleli daleko od nich). Přátelství nabývalo na významu také proto, že vlastní dospělé děti již měly svůj vlastní život.

Paní Maťka si uvědomuje, že je důležité mít okolo sebe druhé, i když je spíše individualistka. 

Člověk musí mít přátele, aby, buď rodinu, ale tam se někdy jako všecko už vodposlouchává, a musí mít mimo rodinu přece jenom taky ještě něco jinýho, nějakou, nějaký společenství. A nejhorší je, no, tak někdo snad. Já jsem myslím individualista, já nemám ráda velkou společnost, ale přece musím mít různé zázemí, a třeba v rodině, která žije v (jiném městě), né přímo tady, takže se scházíme a to je bezva anebo právě že mám ten malej úvazek tady na škole, kde jsem našla krásný zázemí, a vím že, mám takovej pocit, že mě berou, i když je člověk, a todle je myslím v životě velmi důležitý, aby člověk nezůstal. Nezkoušela jsem, chodím do kostela teda tak tam taky jsou takový ty shromáždění těch penzistů, to, ale zatím se mi ne. Nebo bydlím blízko seniorského domu, kde se taky scházejí penzisti, ale tohleto se mi zatím nechce, jako radši jsem mezi lidma, kteří jsou ještě aktivní, a nejenom kteří vzpomínaj na to, co zažili.

Profil:

• Jméno: Paní Maťka
• Věk v době natáčení: 89 let
Zobrazit celý profil

Několik lidí se stýkalo se svými přáteli z dětství nebo ze školy. Participanti také udržovali kontakty se svými bývalými kolegy z práce nebo zájmových spolků (Sokol apod.), se sousedy a také s lidmi s podobnými zájmy. Pro věřící seniory byla obvykle důležitá komunita lidí, se kterými se setkávali v kostele. Někteří lidé upřednostňovali kontakt s mladými lidmi, vedle kterých se sami cítili mladší. Jiní si spíše rozuměli s vrstevníky, kteří řeší podobné problémy a mají obdobný přístup k životu jako oni.

Kromě svých kamarádek a spolužáků se paní Jarmila vídá s vrstevníky, kteří se scházejí kolem kostela. 

A s kým jste často v kontaktu? Jaké máte vztahy?

Myslíte, které, kteří lidé?

Lidi.

No, tak to jsou právě tady ty moji, moje vrstevnice, který chodím navštěvovat, třeba (známou), te je dvaadevadesát, bydlí v paneláku tady, no, tak čas od času, v neděli odpoledne většinou.

To je kamarádka?

No, tak kamarádka, to je paní, která chodila na tyhle naše setkání. Teď už nemůže na všechny, tak jako se vidíme každou neděli v kostele, no, a tak, no. Tady v ulici mám (kamarádku), ta je tady asi o tři domy, tak s tou buď po telefonu nebo tak, v druhý ulici mám (další kamarádku), tak za tou taky, teď ta taky jako je pohybově trošku omezená, protože do ni narazilo auto a rozbili ji kotník, no. Tak to už se teď spravilo, ale zase pak se přidalo srdíčko a takový tyhle věci, no. Teď s tou paní, co jsem říkala, že píše, s tou se taky ráda kamarádím, no. A jinak, zas ještě co chodíme, je to většinou ta parta těch seniorů, kteří se scházejí kolem kostela, no. Není to jedna nebo dvě, ale je jich víc a s různou intenzitou s různými, ne s každým si chcete povídat pořád.

Jo a s kým si sdílíte radosti, starosti? S kým? S kým nejvíc?

Já spíš poslouchám, oni se všichni potřebujou vypovídat. No a, kromě toho navštěvuju ještě svoje spolužačky.

Profil:

• Jméno: Paní Jarmila
• Věk v době natáčení: 78 let
Zobrazit celý profil

Tam byly ty kamarádky, jste vzpomínala. S kým se dále ještě?

Ježiš tak, já jich mám hodně, opravdu hodně. (Kamarádku) tady, to je jasný. My se moc nevidíme, ale stačí, když si jen tak zavoláme, že tu mám strašně ráda jako, to je vlastně, to je do rodiny úplně, to je jak říkám, moje dcera, fakt no. Tak jo a jinak, ale i mladý jako lidi já mám strašně ráda, oni prostě. Já si s nima i tykám, oni se mnou taky, je to krásný a to mám ráda moc. A teď jak jsem v tom muzeu, tak zase jsem tam našla nový přátelé a kamarádky, jo, v mým věku a ještě mladší, mám jich hodně. To se dá říct, že jo. Já si s lidma, mně nevaděj lidi, žádný lidi mně nevaděj, jo to fakt ne.

Profil:

• Jméno: Paní Jana
• Věk v době natáčení: 69 let
Zobrazit celý profil

V důchodu měli někteří participanti na své přátele více času, s některými po dlouhé době obnovili kontakt. Díky tomu, že byli častěji doma i přes den, měli také větší šanci seznámit se se svými sousedy. Pan Josef se začal znovu stýkat se svými vrstevníky, se kterými se znal od mládí, na stáří se totiž vrátil do stejné lokality, kde žil dříve.

No, tak že sem se víc jako tady začala bavit a to, protože rozumějte, my jsme stavěli před těma, já nevím, jak tady dlouho bydlíme, vod, no třicet let, no bude to třicet let. S těma sousedama, to ráno šel člověk do práce, večer se vrátil a zavřelo se a nic. A teďkon teda poznávám sousedy, se dá říct, jo? Že dřív se bavilo jenom tady přes plot, no ale teďkon už aj kolikrát se zastavím jako za sousedkou z támhle vod naproti, jo, že taky už je v důchodě. Protože to byl takovej kalut, teď tady, teď ta ulice, tadyto okolí zestárlo. No, všechno. A jinak říkám, já jsem ty kamarádky, no. Vidím teďkon jenom ty vnoučata už a manžel. 

Profil:

• Jméno: Paní Marie C.
• Věk v době natáčení: 66 let
Zobrazit celý profil

Někteří senioři se díky svým přátelům mohou věnovat svým zálibám. Vzájemně se motivovali ke společným procházkám, cvičení, někteří společně cestovali. Pro některé z nich byla vzájemná motivace k aktivitě velmi důležitá, sami by se do ní nepustili. Není tedy divu, že někteří senioři říkali, že pokud je člověk obklopen lidmi, stárne aktivněji.

Paní Marie by ráda chodila cvičit, ale nedaří se jí namotivovat kamarádky, aby šly s ní.

Věnovala jsem se, chodila jsem na tělocvik a před rokem, ani ne, není, to celej rok jsem přestala, protože ty, co se mnou chodili, jó, tak přestaly všechny ty mý kamarádky a nemůžu nikoho sehnat, kdo by se mnou chodil. Když jsem vždycky opouštěla to cvičení, jó, posilovací tam byly cviky prostě a to, že jsem se cejtila moc dobře.
Na tělocvik určitě nenalákám nikoho. Zatím jsem nenalákala nikoho. To mi každej řekne: „Já si radši lehnu k televizi.“. Já jsem tam měla jednu kamarádku, spolužačku svojí. A no ta mi řekla: „Maruško, nezlob se, ale příště už se mnou nepočítej. To si radši lehnu k televizi, než to.“, jo?

Profil:

• Jméno: Paní Marie
• Věk v době natáčení: 66 let
Zobrazit celý profil

K pohybu je podle paní Marie E. důležitá motivace, se svou kamarádkou se vzájemně podporují k činnosti.

Sousedka se nehýbe, tak co byste udělala?

No tak to bych.

Co byste nám poradila?

Bych za ní šla, za tou osobou a třeba bych se snažila ji dostat do, ven jako, abysme třeba prošli jenom město, aby třeba zbytečně nebyla doma. Potom bych jí určitě třeba poradila, aby šla i za tím lékařem, aby si šla třeba občas na nějakou tu masáž když, protože to je taky důležitý, že. No, tak to je tak asi všechno no.

Jo. Že byste jí poradila něco, jo?

Že bych jí poradila zase, aby neseděla, nebyla doma, aby prostě se snažila víc pohybovat i mezi lidmi, že, aby se snažila víc jako třeba být mezi lidmi, ale tohle co vám říkám, to dělá právě ta moje kamarádka, že ona mě pořád aktivuje tím, že ona na mě cvrnkne a řekne: „Půjdeme se podívat tam, půjdeme se podívat tam.“. Takže to je taky dobrá věc, že. Anebo zase já třeba naopak ji řeknu: „Jdu na zahrádku, přijď za mnou.“, jo, pomůže mi tam. Teď si zlomila teda ruku jo, chudinka, tak nemůže, no. Ale jako bych řekla, že je to důležitý, že si takhle navzájem třeba vypomáháme, protože mně se někdy nechce, jí se někdy nechce a musí člověk jít, jo, tak.

Profil:

• Jméno: Paní Marie E.
• Věk v době natáčení: 71 let
Zobrazit celý profil

Pro mnoho lidí byli přátelé zdrojem opory. Mohli se jim svěřovat a sdílet s nimi své problémy. Uváděli, že je povzbudí, když je přátelé ocení nebo jim dají najevo, že je rádi viděli. Kromě psychické podpory šlo i o praktickou pomoc. Lidé si cenili sousedské nebo přátelské výpomoci s praktickými věcmi, jako je pomoc se stavbou domu, rady ohledně opravy elektřiny apod. Někteří lidé říkali, že přátelům sami rádi pomáhají. Měli díky tomu pocit, že tady nejsou zbytečně. Přinášelo jim to do života smysl. Paní Františka se např. starala o jednoho známého, který bydlel u nich v ulici.

Někteří přátelé se k panu Josefovi po smrti jeho ženy chovali citlivěji než dřív.

Změnilo se nějak chování ostatních vůči Vám?

No, nevím. Možná trochu, v souvislosti s tím, že jsem vostal sám. Takže jaksi tak jako, takovej jakoby větší vohled že berou, ale může to bejt jenom takový moje pozorování jestli to tak je, nebo není, no já nevím.

Tím myslíte blízké nebo?

Všeobecně, no. Protože, co se týče rodiny, to bych řek, že je to takový na stejný úrovni. Ty vztahy jsou vcelku dobrý. No a co se týče těch známejch, přátel, no tak u některejch to zůstalo stejný, u něktetrejch takovej ten vohled a přístup ke mně je  takovej citlivější, no.

Profil:

• Jméno: Pan Josef
• Věk v době natáčení: 67 let
Zobrazit celý profil

S participanty jsme se také bavili o tom, zda a jak navazují nové vztahy. Většinou se senioři seznamovali prostřednictvím aktivit, kterým se věnovali. Pro některé lidi bylo náročnější mezi vrstevníky najít přátele kvůli tomu, že jich už není tolik, jako dříve. Někteří z nich už nová přátelství nevyhledávali a byli v kontaktu spíše s těmi, které znají z minulosti.

Paní Eva již nenavazuje nové vztahy, s manželem se stýkají spíše s lidmi, které poznali dříve.

Navazujete nějaké nové vztahy?

Ne. Ani ne, protože mi stačí teďka to, co tady mám kolem sebe, protože ono už ani není s kým. S mladejma už, to už nemá cenu, že to bysme si asi nějak moc nerozuměli. Říkám, teďka třeba s těma známejma, co má taťka, toho bejvalýho spolužáka a spolupracovníkama, tak s těma jsme teda se začali teďka poslední dobou, tak ze dva, ze tři roky se nějak takhle víc scházet, protože to jsou lidi, kteří nám jako vyhovují naturelem, jo. Nejsou žádný nějaký přemrštěný, že by měli nějakej velkej nárok na život a prostě žijou si taky takovým životem zhruba jako my, takže s něma si rozumíme. Jo, takže s těma jsme asi před těma dvěma rokama takhle navázali vztah a jinak jsou tady všichni lidi kolem, s kterejma jsme se vždycky stýkali a už ani člověk vo to moc nestojí aby, aby se seznamoval s nějakejma dalšíma lidma.

Profil:

• Jméno: Paní Eva
• Věk v době natáčení: 76 let
Zobrazit celý profil

Lidé, se kterými jsme mluvili, již během života některé přátele ztratili. I když smrt většinou považovali za součást života, přátelé jim chyběli a někdy si připadali osamělí (více v kapitole Sociální izolace). Prožitky ztráty blízkého je také často přiměly přemýšlet o vlastní konečnosti. V souvislosti s tím mluvilo několik lidí o tom, že nechtějí navazovat nové vztahy, aby pro někoho nebyli přítěží. Více o tomto tématu najdete v kapitole Smrt a umírání a v kapitole Ztráta blízkého.

Pan Jan má pocit, že kdyby s někým navázal vztah, přenesl by na něj také určité břímě.

A navazujete nějaké nové vztahy?

Tak pár, myslim tady pouze s pánama teda, jo. Víte vono je to asi tak. Můj názor je ten, já nejsem úplně zdravej, že, a tady, když se podíváte po kom chcete, tak taky není úplně zdravej. To znamená, svoje břímě hodím někomu na krk ještě anebo von mě anebo dohromady, to je zbytečný. V tomto věku už to považuju za úplně zbytečný teda, ne že bych nerad byl s nějakým člověkem, kterej by prostě byl, asi na tak nějak, se kterým bych si rozuměl, tak asi, že, ale z rozumovejch důvodů vyloženě ne.

Profil:

• Jméno: Pan Jan
• Věk v době natáčení: 88 let
Zobrazit celý profil