Režimová opatření, změny
V této části popisují lidé, jaká režimová opatření v souvislosti s lymeskou borreliózou dodržovali. Mezi těmi, se kterými jsme si povídali, byly v tomto směru velké rozdíly. Někteří, jako třeba Aleš nebo Peter, svůj životní styl nemuseli změnit vůbec. Naopak Michaela popisuje, že se jí v životě změnilo vše, a podobně vyznívají i další výpovědi, které svědčí o dlouhodobých a zásadních změnách týkajících se více oblastí života.
Ve skutečnosti v tom, o jak zásadní změny u koho šlo, sehrával hlavní roli především různý průběh onemocnění. U těch, kteří se díky včasné diagnostice a dobré reakci na léčbu rychle uzdravovali, nemusela potřeba zásadnějších změn a režimových opatření vůbec vyvstat. Pokud v souvislosti s nemocí něco změnili, šlo často spíše o přechodnou snahu podpořit léčbu a dopřát organismu podmínky pro optimální rekonvalescenci.
Ve výrazně jiné situaci se ocitali lidé, kterým komplikovanější průběh borreliózy ovlivnil zdravotní stav dlouhodobě a zásadně. U některých si významné změny životního stylu vyžádaly přímo zdravotní problémy i z nich pramenící omezení nebo náročnější léčba. Další se v situaci, kdy se jim po delší dobu nedařilo s nemocí vypořádat, rozhodli pro komplexní změnu životního stylu proto, aby si mohli být jisti, že pro své uzdravení udělali skutečně vše, co mohli. Někteří vnímají omezení jako dočasná a související právě s nemocí a léčbou, jiní připouštěli, že je změny budou pravděpodobně provázet po celý život.
OBSAH STRÁNKY
- Změny ve stravování a diety
- Únava a výkyvy energie
- Pohybové aktivity a sport
- Psychika a prožívání změn
- Změny hodnot, priorit a životního tempa
Změny ve stravování a diety
Lidé nejčastěji popisovali změny spojené se stravováním. Některá omezení souvisela s užíváním antibiotik, během kterého se (v případě některých preparátů) bylo třeba vyhýbat mléčným výrobkům. Občas si změnu stravy nevyžádala přímo pravidla pro užívání antibiotik, ale nevolnosti, které byly s užíváním spojené.
Většina lidí upravovala během nemoci své stravovací návyky zařazením zdravých potravin a omezením všeho, co organismus nadbytečně zatěžuje, jako například pití alkoholu nebo kávy. Jiřina to shrnula tvrzením, že strava je podle ní nejlepším lékem. I Zuzana začala jíst celkově zdravější a méně zatěžující jídla. Bedřich omezil konzumaci masa. Katka a Tomáš P. snížili příjem cukru. Anna na doporučení dcery přestala jíst potraviny obsahující lepek. Pavel a Michaela začali jíst celkově mnohem promyšleněji a zdravěji. Mirka si stanovovala dílčí cíle a každý měsíc vypustila ze svého jídelníčku další nezdravou položku. Ojediněle někteří zcela změnili dietní režim. Tomáš N. zkoušel protizánětlivou dietu a Mária dlouhodobě dodržovala přísnou ketogenní dietu, o které byla přesvědčena, že jí výrazně pomohla s projevy tzv. mozkové mlhy. I Pavel cítil, že se mu po změně stravy zlepšila pozornost.
Vedle různých omezení a diet se objevila i tendence poslouchat své tělo a věřit, že si samo řekne o to, co zrovna potřebuje. Tímto intuitivním přístupem se někteří snažili dopřát organismu dostatek energie a živin, jejichž nedostatek mohou možná signalizovat různé chutě. A zároveň podpořit radost z jídla a celkovou pohodu, která může mít sama o sobě blahodárný vliv na uzdravování.
V souvislosti se zdravotním stavem a stravou jsme se dozvěděli, že u několika lidí mělo onemocnění vliv na změnu váhy. Marcele, Ladě a Tiepovi se váha zvýšila. Stejně tak i Aničce, které měla dojem, že se jí v souvislosti s nemocí rozházel metabolismus. Evě nebo Pavlovi se naopak váha snížila. Katka popisovala kolísání váhy podle toho, jak se střídavě zhoršovaly nebo odeznívaly její zdravotní potíže. U některých bylo přibývání na váze způsobeno omezením v pohybových aktivitách, za které mohly nejčastěji bolesti svalů a kloubů a nedostatek energie. Za snížením váhy většinou stály zažívací problémy, které provázely užívání některých antibiotik, nebo celkové zdravotní potíže a bolestivé stavy, které občas vyústily v nechutenství. Hubnutí také způsobovaly diety a vypouštění některých potravin.
Únava a výkyvy energie
Na životním stylu a každodenním režimu nemocných s borreliózou se často významně podepsala velká únava a výkyvy energie, které v nějaké míře popisovali skoro všichni, se kterými jsme si o nemoci povídali. Tiep říkal, že nějakou dobu po prodělání borreliózy neměl dostatek energie na zábavu, sport ani na práci. Libuše popisovala výkyvy energie a velký rozdíl oproti elánu, který mívala v dobách před onemocněním.
Z hlediska režimu se únava projevovala zvýšenou potřebou nočního spánku, který podle některých nesměl klesnout pod osm hodin, u jiných ale nestačilo ani 12 nebo 13 hodin, a stále cítili nevyspalí. Někteří vyprávěli, že po práci už nezvládli nic jiného než jít spát nebo pasivně odpočívat. Jiní měli ráno „těžký rozjezd“ a další museli zařadit odpočinek i uprostřed pracovního dne. Dagmar a Marek přiznávali, že když jim bylo nejhůř, museli se občas na pracovišti dokonce chvilku prospat. Tomáš M. zas neměl síly na dojíždění, tak v zaměstnání občas radši přespával. Řada lidí považovala za důležitý pravidelný denní a spánkový režim.
Pohybové aktivity a sport
Lymeská borrelióza mnohým přinesla změny v pohybu a sportování, někteří to popisovali jako úbytek životní energie (blíže o tom pojednává i téma Volný čas). Někteří museli se sportem přestat nebo ho po dobu léčby vyřadit. Tiep popisoval, že na sport neměl síly ještě několik měsíců po prodělání borreliózy. Jaroslava, která byla vždy velmi sportovně založená, s většinou pohybových aktivit přestala, což ji do značné míry vyřadilo z okruhu sportovně aktivních přátel. Naopak Jana do svého režimu sport zahrnula, připadalo jí to důležité. Alena a Mária, které od dětství sportovaly závodně, popisovaly, jak se po prodělání těžké borreliózy k pohybu postupně vracely. Ony i Tomáš M. a další podporovali ve svých vzkazech ostatní nemocné, aby na pohyb nerezignovali a snažili se ho alespoň v nějaké minimální míře udržet i tehdy, když se necítí dobře, protože to má velký význam pro imunitu a celkové uzdravování.
Psychika a prožívání změn
Především pro lidi, kteří mají zkušenost s komplikovaným průběhem lymeské borreliózy, byla tato nemoc psychicky velmi náročná. Kromě náročných situací a stavů, které zažili na cestě ke stanovení diagnózy a během léčby, se někdy těžko vyrovnávali právě se změnami výkonnosti a dalšími omezeními, která jim nemoc přinesla v nejrůznějších oblastech života (více v tématu Každodenní život). Pro někoho bylo těžké smiřovat se s tím, že kvůli nemoci nezvládne být tak aktivní, jako býval, jiní si těžko zvykali na nemocí vynucený klid a pravidelný režim. Někteří cítili smutek při vzpomínkách na to, jak zvládali pracovně fungovat a bavit se v době před nemocí, a s nostalgií vzpomínali, jak velká je svoboda, kterou má zdravý člověk.
Změny hodnot, priorit a životního tempa
Vedle potřeby více odpočívat a celkově zvolnit s sebou onemocnění u některých lidí přineslo i hlubší změny hodnot a priorit. Někteří popisovali, že se kvůli nemoci (na)učili v životě zpomalit a také si říci o pomoc. V pozměněných prioritách často zaujalo přední místo zdraví, které dřív mnozí považovali za samozřejmé, a teď pro ně bylo vědomě na prvním místě. Tomáš N. upřednostnil péči o svůj zdravotní stav před podáváním co největších výkonů v zaměstnání, přestože to pro něho znamenalo zpomalení kariérního růstu a stagnaci z hlediska příjmů. Tomáš P. už v práci a podnikání nechtěl za každou cenu všechno zvládnout sám. Jarda popisoval, jak moc se člověk dovede materiálně uskromnit, když je k tomu ze zdravotních důvodů donucen. Pro některé lidi bylo onemocnění znamením, že by měli dávat na své zdraví větší pozor. Tomáš Ch. se začal více hlídat, snažil se pravidelněji a více spát a byl pozornější k příznakům, které by mohly signalizovat návrat nemoci. Stejně jako Peter, který si na internetu přečetl, jak by mohly vypadat příznaky pozdějších fází borreliózy, a hodlá se v tom směru pro jistotu trochu sledovat.
Mnoho z těch, se kterými jsme mluvili, včetně Jaroslavy, Libuše, Tomáše N., Michaely a Mirky, se začalo více soustředit na své potřeby a snaží se být k sobě laskavější z hlediska nároků, které na sebe kladou. Anežka se naučila delegovat. Jaroslava začala více myslet na sebe a poslouchat své tělo, než aby se za každou cenu snažila vše zvládnout tak jako dříve. Mirka se v rámci aktivit, které pořádala pro lidi v obci, zaměřila na takové, které ji samotnou těšily a v nichž se se svými omezeními danými nemocí cítila dobře. Aneta hovořila o tom, že přestala řešit věci, které už nepovažovala za důležité a naopak se naučila být vděčná za každodenní radosti, které (i přes přetrvávající omezení) návrat do běžného života po nemoci přináší.
