Aneta se bála, že se dceři sluch zhorší a bude muset podstoupit kochleární implantaci. Také měla obavy, jak to dcera bude zvládat ve škole.
Aneta
- Věk v době rozhovoru: 26 let (Aneta), 3 roky (dcera)
- Věk dítěte v době diagnostikování: od narození
- Sluchová ztráta dítěte: lehká
- Kompenzační pomůcka: sluchadla
Textová verze
P: Hlavně jsme nechtěli, aby se to horšilo, toho jsme se báli, že může dojít na to nejhorší. Implantát je dobrý a samozřejmě je to něco, co pomůže, ale nechtěli bychom ho. Zatím. Takže člověk se bál, že může přijít to nejhorší, nebo že nebude slyšet třeba časem vůbec. Což nemůžeme říct ani teď, že se to nemůže zhoršit.
T: Ještě nějaké obavy máte?
P: No tak toto je asi nejhorší. Já mám trošku obavy i z toho, až bude chodit ze školy a bude se ptát, proč ona to má, nebo že bude nějaký posměch od dětí. Spíš se třeba bojím, jak to pak bude zvládat. Určitě si myslím, že bude mít období, kdy ji to bude mrzet, v nějakém věku.
Hlavně se bojíme toho, aby se to nezhoršilo, a pak jsem přemýšlela taky ve škole, jak to bude třeba s jazyky, jak jí půjdou, a hlavně, aby nás třeba nenutili do té speciální školy, což pro nás prostě není.
Další zkušenosti:
Leňa si připadala jako špatná matka.
Radka K. začala dávat větší pozor na to, jak mluví.
Pro Lucii bylo nejdůležitější zdraví a rodina.
Aneta se bála, že se dceři sluch zhorší a bude muset podstoupit kochleární implantaci. Také měla obavy, jak to dcera bude zvládat ve škole.
Aleš měl strach, jak dcera bude zvládat svůj handicap a jak ji přijme kolektiv.
Michaela s manželem situaci dobře zvládli, ale rozhodování o dalším dítěti prozatím odložili.
Petřino manželství zvýšenou péči o dceru neustálo.
Milaně a její rodině přineslo diagnostikování vady sluchu úlevu.
Pro Anetu bylo zpočátku obtížné o tom, že má dcera vadu sluchu, s někým mluvit.
Michaela se na veřejnosti kvůli synovým kochleárním implantátům necítila špatně, neměla však ráda lítost.
