Pro Anetu bylo zpočátku obtížné o tom, že má dcera vadu sluchu, s někým mluvit.
Aneta
- Věk v době rozhovoru: 26 let (Aneta), 3 roky (dcera)
- Věk dítěte v době diagnostikování: od narození
- Sluchová ztráta dítěte: lehká
- Kompenzační pomůcka: sluchadla
Textová verze
T: Jak by podpora okolí měla vypadat?
P: Moje kamarádky se ptají, nebo tak nějak vědí o tom hodně. Ze začátku ani těm kamarádům jsme to neříkali, ale teď se normálně o tom bavíme.
T: Takže byste doporučila nejdřív počkat až…
P: Až ten člověk dokáže o tom sám mluvit. Jak říkám, my jsme to ze začátku kryli. Ne tím, že bychom se za to styděli, ale člověk nechtěl o tom mluvit. Ze začátku to věděla jenom rodina.
T: Takže jste se nejdřív s tím potřebovali smířit sami a pak teprve…
P: Jo, jo, jo. Tak nějak, ano.
T: Teď je těžké o tom mluvit?
P: Není, ale určitě se nesvěřujeme lidem, kteří nám nejsou blízko. Nebo když se zeptá někdo cizí, nebo někdo z vesnice, ne prostě nějaký přímý kamarád, tak to prostě neříkám.
Další zkušenosti:
Leňa si připadala jako špatná matka.
Radka K. začala dávat větší pozor na to, jak mluví.
Pro Lucii bylo nejdůležitější zdraví a rodina.
Aneta se bála, že se dceři sluch zhorší a bude muset podstoupit kochleární implantaci. Také měla obavy, jak to dcera bude zvládat ve škole.
Aleš měl strach, jak dcera bude zvládat svůj handicap a jak ji přijme kolektiv.
Michaela s manželem situaci dobře zvládli, ale rozhodování o dalším dítěti prozatím odložili.
Petřino manželství zvýšenou péči o dceru neustálo.
Milaně a její rodině přineslo diagnostikování vady sluchu úlevu.
Pro Anetu bylo zpočátku obtížné o tom, že má dcera vadu sluchu, s někým mluvit.
Michaela se na veřejnosti kvůli synovým kochleárním implantátům necítila špatně, neměla však ráda lítost.
