Zpět na Rodičovstvína téma

Pro Anetu bylo zpočátku obtížné o tom, že má dcera vadu sluchu, s někým mluvit.


Aneta

  • Věk v době rozhovoru: 26 let (Aneta), 3 roky (dcera)
  • Věk dítěte v době diagnostikování: od narození
  • Sluchová ztráta dítěte: lehká
  • Kompenzační pomůcka: sluchadla

Textová verze


T: Jak by podpora okolí měla vypadat? 

P: Moje kamarádky se ptají, nebo tak nějak vědí o tom hodně. Ze začátku ani těm kamarádům jsme to neříkali, ale teď se normálně o tom bavíme. 

T: Takže byste doporučila nejdřív počkat až… 

P: Až ten člověk dokáže o tom sám mluvit. Jak říkám, my jsme to ze začátku kryli. Ne tím, že bychom se za to styděli, ale člověk nechtěl o tom mluvit. Ze začátku to věděla jenom rodina. 

T: Takže jste se nejdřív s tím potřebovali smířit sami a pak teprve…

P: Jo, jo, jo. Tak nějak, ano. 

T: Teď je těžké o tom mluvit? 

P: Není, ale určitě se nesvěřujeme lidem, kteří nám nejsou blízko. Nebo když se zeptá někdo cizí, nebo někdo z vesnice, ne prostě nějaký přímý kamarád, tak to prostě neříkám.

Další zkušenosti:

Leňa si připadala jako špatná matka.

Radka K. začala dávat větší pozor na to, jak mluví.

Pro Lucii bylo nejdůležitější zdraví a rodina.

Aneta se bála, že se dceři sluch zhorší a bude muset podstoupit kochleární implantaci. Také měla obavy, jak to dcera bude zvládat ve škole.

Aleš měl strach, jak dcera bude zvládat svůj handicap a jak ji přijme kolektiv.

Michaela s manželem situaci dobře zvládli, ale rozhodování o dalším dítěti prozatím odložili.

Petřino manželství zvýšenou péči o dceru neustálo.

Milaně a její rodině přineslo diagnostikování vady sluchu úlevu.

Pro Anetu bylo zpočátku obtížné o tom, že má dcera vadu sluchu, s někým mluvit.

Michaela se na veřejnosti kvůli synovým kochleárním implantátům necítila špatně, neměla však ráda lítost.