Při rozhovorech s lidmi s IBD nás zajímalo, co jim pomáhá se s nemocí vyrovnat a fungovat v běžném životě. Život s chronickým onemocněním je náročný. Pro člověka představuje velkou změnu a stres. Nemoc často přináší problémy i při běžných činnostech, na které lidé obvykle nemyslí a jsou spíše automatické. Chronická onemocnění trávicího ústrojí často ovlivňují běžný život a lidé musí upravit například svůj životní styl, fungování ve škole nebo v práci. Musí se vyrovnávat s různými zátěžovými situacemi.
S takovou zátěží se každý člověk vyrovnává jinak podle svých schopností a možností. Během života se lidé naučí reagovat na podobné stresory způsobem, který se jim osvědčil. Způsoby vyrovnávání se s náročnými životními situacemi se nazývají copingové strategie (strategie zvládání).
Naše strategie mohou mít různé zaměření. Při zvládání stresových situací se můžeme zaměřit na problém (snížení nebo odstranění hrozby), na emoce (snaha o změnu vlastního prožívání zátěžové situace) nebo na únik (změna prostředí, podmínek).
(Mezi strategie zvládání můžeme zařadit tyto formy: popírání, humor, odangažované chování, vyventilování, náboženství, instrumentální podpora, užívání návykových látek, pozitivní přeformulování, sebepozornost, emoční podpora, aktivní zvládání, akceptace, sebeobviňování, plánování.)
Na této stránce přinášíme copingové strategie lidí s IBD, kteří se zúčastnili našeho výzkumu.
OBSAH STRÁNKY
Při rozhovorech s lidmi s IBD se často opakovala slova jako smíření a přijetí. Většině účastníků výzkumu pomáhalo, když přijali nemoc jako součást svého života a akceptovali skutečnost, že svůj život budou muset přizpůsobit onemocnění. Podle Romany bylo důležité s nemocí nebojovat a nevyhýbat se jí. Karla hovořila o tom, že smířit se se svou situací ji moc pomohlo, protože už věděla, z čeho jí bylo špatně. Řekla si: „Tak budu na tom teprve teď stavět.“
Jednou z nejčastějších strategií zvládání u pacientů byla aktivní činnost. Pomáhalo jim nezůstat pasivní, ale aktivně se angažovat v životě. Aktivity byly různé, například Míla pravidelně luštila křížovky, aby si cvičila paměť. Nejvíce se však v rozhovorech objevovalo téma pohybových činností. Kromě toho pacienti aktivně pracovali i na svém mentální zdraví, protože vnímali souvislost mezi stresem a průběhem onemocnění (více o průběhu onemocnění ZDE). Ondrejovi pomohlo studovat si informace, proto začal navštěvovat přednášky o své nemoci, kde se setkal s různými lidmi. Lenka vyhledala psychologickou pomoc, která jí pomáhala zůstat v klidu.
Při chronickém onemocnění je důležité prostředí, ve kterém člověk funguje, rodinné i pracovní. Pacienti v rozhovorech popisovali, že pochopení a podpora od jejich nejbližších jim také pomohla při zvládání jejich onemocnění. Ondrejovi pomáhala jeho přítelkyně a byl vděčný za její pochopení a podporu.
Víc pacientů se taky shodlo, že se snaží zůstat optimističtí i napříč překážkami, které jim jejich onemocnění přináší. IBD06 pomohlo myslet na pozivita a uvědomit si, co nového se o sobě dozvěděla. Uvědomila si, že náročnou situaci má schopnost zvládnout a naučila se, že i tělo si umí mnohdy pomoct samo.
Lidé s IBD vyprávěli, že i když chronická nemoc zasahovala do více oblastí jejich života, je lepší na ni pořád nemyslet a něčím se rozptýlit. Romana považovala za důležité nebojovat s nemocí, nemyslet na ní a netrápit se ní. Vendula se snažila myslet na něco jiného, například na to, co ji čeká.
Je zcela běžné, že chronická nemoc s sebou přináší různé emoce, většinou ty negativní. Někdy je těžké se s nimi vypořádat. V takových chvílích může pomoct dát emoce nějakým způsobem ven, ventilovat je, promluvit si o nich. Pro Radka byla motivací jeho rodina, chtěl být s nimi a bylo pro něj důležité o tom s nimi mluvit.