Dobrovolný odchod ze světa
Dobrovolný odchod ze světa
Eutanazie a úvahy o dobrovolném odchodu ze světa nebyly v rozhovorech příliš častým tématem. Někteří účastníci výzkumu ale mluvili o eutanazii jako o něčem, co by mělo existovat jako možnost pro ty, kteří se dostanou do situace, v jaké byli oni sami. Vnímali eutanazii jako možnost vysvobození od bolesti a od zhoršování zdravotního stavu, které nevyléčitelně nemocné čeká.
A teraz už keď ste…čo by ste najviac potrebovali , vy, už keď teraz v tom štádiu ste?
Co bych nejvíc potřeboval? Nevím. Přemýšlel bych nad eutanazií.
Nad eutanáziou?
(přikývnutí)
Či by ste to ako keby zobral do svojich rúk?
Tak. Kdyby ta možnost byla. Člověk by měl mít možnost volby. Prostě když je v takovém stadiu. Lepší už to nikdy nebude. A bude to jenom horší, samozřejmě. No, a proč potom tu bydlet, stejně nemůžete nic dělat, jenom se dívat… To je zbytečné už. Si myslím já. Jestli si to někdo zvolí, anebo ne, to už je jeho věc. Ale ta možnost by měla být, podle mě. To by tak bylo asi všechno.
Profil:
• Jméno: Jaromír
• Věk v době rozhovoru: 49 let
• Věk při obdržení diagnózy:42 let
Jak vlastně přemýšlíte o tom, co teďka bude dál?
No, teď už nic, teď čekám na tu zubatou akorát.
Mluvila jste o tom s někým, co třeba jde očekávat, jak to bude dál probíhat s tím vaším dýcháním?
To mi nikdo popravdě neřekne.
Chtěla byste to vědět?
Ani ne. Já vím, že když dcera mluvila s těmi doktory, tak ona mi taky řekne jenom to, co chci, ale zase nejsem takový tupec, abych nevěděla, že když mám v krku rakovinu a někdy se nemůžu prodýchnout, tak že už jsem na zemření. Teď jde o to, jestli tady budu 14 dní, měsíc, nebo dva měsíce. Už sem tady půl roku. Dostávám léky. Věřím tomu, že ty léky to zbrzďují. Ale prodlužovat život, tady koukat do zdi, to taky není nic pěkného. To bych radši šla. A ta eutanazie dneska není, to si nikdo nedovolí. Takhle tady ležet, to je život…
(….)
My jsme mluvili o té eutanazii.
Já bych to klidně brala teda, protože vím, že zbytek života pro každého je stejný, to je prostě umírání od umírání. Hlavně, že mi dají něco, že mě nic nebolí…
Profil:
• Jméno: Miriam
• Věk v době rozhovoru: 81 let
• Věk při obdržení diagnózy: 80 let
V případě pana Otakara byly úvahy o dobrovolném odchodu ze světa reakcí na oznámení nepříznivé prognózy. Popisoval, že když vyšlo najevo, že jeho život spěje ke konci, nejraději by jej sám ukončil kvůli pocitu bezmoci. Izoloval se od okolí, nechtěl nikoho vidět a rezignoval na jakékoli aktivity. Komunikaci se zdravotními sestrami z hospice přičítá to, že se jeho myšlení změnilo a takové myšlenky již nemá.
Pan Otakar zpočátku přemýšlel o tom, že by svůj život nejraději ukončil kvůli pocitu bezmoci. Izoloval se od okolí, nechtěl nikoho vidět. Zdravotním sestrám z hospice přičítá podíl na tom, že se jeho myšlení proměnilo.
Psychika, to je důležité. Já jsem ze začátku byl rozhodnutý to skončit. Pak mi to rozmluvili… Hlavně kvůli té bezmocnosti. Když to vidíte, tak vás to k tomu žene. Já jsem třeba…Jak se to řekne přesně? Eunazie?
Eutanazie.
Eutanazie. „No, to nejde. O tom nemluvte, to nejde.“ Říkám: „Proč? Takový život stejně nemá cenu.“
A chtěl byste ji i teď, tu eutanazii?
No, trochu jsem to přehodnotil a jsem se rozhodl, že už ne.
(…)
To z toho okolí, já jsem právě na ty Vánoce vypnul telefon, nikde jsem nikomu neodpovídal na nic. Říkám: „Nikoho nechci, s nikým se nechci bavit.“ Teď to jako obnovuju, sestřičky mě přesvědčily, že to chce kontakt a takové. Aspoň trochu se změnit. A ty mně pomohly psychicky.
Profil:
• Jméno: Otakar
• Věk v době rozhovoru: 78 let
• Věk při obdržení diagnózy: 77 let
Pan Jaromír se v důsledku své nemoci a dalších problémů ocitl v situaci, se kterou si nedokázal poradit. Pokusil se o sebevraždu.
Pan Jaromír se po onemocnění ocitl v obtížném životním období, také kvůli finančním problémům, které nastaly poté, co přestal pracovat. Pokusil se o sebevraždu. Zachránil jej kamarád, který k němu šel náhodou zrovna na návštěvu.
Ako ste na to všetko reagovali?
No, to je to, o čem bych nerad mluvil. Ta moje reakce nebyla zrovna dobrá.
xxxx
Dobře, pokusil jsem se o sebevraždu.
Tak vás to zobralo?
To bylo víc věcí k tomu.
A kedy ste sa to vlastne dozvedeli, kedy to bolo?
Já nevím, někdy v půli května. Tak nějak.
A teda xxxx
K tomu se přidaly ještě další problémy. Finančního rázu, samozřejmě. Protože když člověk spadne, a chodí normálně do práce, tak spadne na nemocenskou a naráz zjistí, že nemá ani na to, aby zaplatil půjčky, co má. A jedno za druhým. Tak se mně udělalo navěky marno.
Profil:
• Jméno: Jaromir
• Věk v době rozhovoru: 53 let
• Věk při obdržení diagnózy: xx let
