Spiritualita

Spiritualita

Spiritualita


Nevyléčitelně nemocný člověk častěji než kdo jiný přemýšlí o smyslu života, o tom, co jej přesahuje, o tom, co bude po smrti. Konkrétní podoby víry a duchovního života byly u lidí, se kterými jsme mluvili, velmi pestré: někteří byli aktivními členy nějakého církevního společenství, účastnili se náboženských obřadů, mnozí mluvili o tom, že se pravidelně modlí nebo studují duchovní literaturu. I ti, kteří se neoznačili za věřící nebo za aktivní křesťany, přemýšleli o smyslu života a o tom, co nastane po smrti, rekapitulovali svůj život, usilovali o smíření se s blízkými.

Víra v Boha jako významná podpora nevyléčitelně nemocného člověka


Víra v Boha byla v rozhovorech často zmiňována jako významný zdroj síly, vyrovnanosti, klidu a smíření. Věřící lidé popisovali, že víra a modlitba jim přináší psychickou, ale i fyzickou úlevu. I lidé, kteří sami sebe označovali jako věřící, se ale někdy neubránili otázkám, proč nemoc potkala právě je,  a někteří z nich po onemocnění prožili ve svém vztahu s Bohem velkou krizi. Někteří účastníci našeho výzkumu se označovali za věřící jen v rámci formální příslušnosti k církvi, víra pro ně nebyla důležitou součástí života a nefungovala pro ně jako opora. Jiní o sobě uvedli, že věřící nejsou nebo že věří v něco jiného než v Boha. V několika případech to byla právě nemoc, která člověka k víře přivedla nebo díky které svůj duchovní život více rozvíjel.

Někteří účastníci našeho výzkumu uvedli, že z víry v Boha čerpají sílu a vyrovnanost. Víra v to, že jejich osud je v Božích rukou a že smrtí život nekončí, jim brání propadat beznaději. V modlitbách prosí o sílu k překonání toho, co je čeká.

 

A psychika, díky Bohu, taky.Je tu vlídný personál, sestřičky, všichni, co tu pracují, lékaři.Aještě já jsem věřící, věřím Bohu, takže to je pro mě velká podpora. A je to podpora, i když přemýšlím nad svou rodinou, protože vím prostě, jak tomu věřím, že to není nic ke zlému. Jakože nevím, co z tohohle může být v uvozovkách dobrého, ale já věřím Bohu, takže tomu věřím. Jinak je to pro mě těžké, jako i pro maminku, protože mojí nejmladší dceři je 7 let, takže mi to přijde brzo, ale zas opravdu věřím Bohu, že je postaráno…

Profil:

• Jméno: Dita
• Věk v době rozhovoru: 45 let
• Věk při obdržení diagnózy: 42  let

• Zobrazit celý profil

 

Paní Miladě víra pomáhá přijímat trpělivě průběh léčby a nemoci. Zdůrazňuje, že to, že je věřící, neznamená, že se modlí za zázrak. Vysvětluje, že jde o to, aby dokázala vše, co přijde, přijmout a zvládnout.

Možná, že tím, jak se člověk nějak smiřoval, nebo v té fázi toho smiřování se s tou nemocí…Tak si myslím, že děkoval mi, velmi mi pomáhá to, že jsme věřící a že tadytyhle věci asi přece jenom trošičku jinak vnímáme. A hodně mi to pomáhalo v době, kdy pro lidi kolem mne– třeba kteří jsou nevěřící nebo takhle, tak se jako hodně zlobili, jak to všechno trvá, jaké tam jsou prostoje, jak se dlouho čeká na výsledky, na objednání. Ale já jsem to v tom neviděla a brala jsem to, že takhle to má být a že nevím, co je pro mě dobré, a že možná právě toto, takové ty odklady, ty pauzy a takhle, které tam byly, tak že mi prostě nějak prodlužujou takovou tu fázi života, která je kvalitní, kterámožná potom nějak skončí. Nebo prostě až přijde, přijde to do nějaké další fáze, která bude hodně nepříjemná. Takže to mě takhle neděsilo, jako že to třeba trvá déle nebo že to je něco takového.

(….)

Taky bych chtěla říct, že to není tak, jak si možná lidé myslí, že se modlíme za nějaký zázrak, aby mě Bůh uzdravil. Samozřejmě že by to bylo fajn, ale spíš se modlíme za to, abych to dokázala přijmout, abych měla v duši pokoj, abych ty věci, které budou přicházet krok za krokem, zvládala, abych měla dost síly na každý den tyhle věci přijímat. Takže není to o tom, že někdo řekne: „No jo, zázrak, čekají na zázrak, křesťané.“ Není to tak. Je to o každodenním takovém tom boji, o každodenním tom prožívání, aby člověk měl v tom pokoj. A musím říct, že opravdu v tom pokoj mám.

Profil:

• Jméno: Milada
• Věk v době rozhovoru: 66 let
• Věk při obdržení diagnózy: 42 let

• Zobrazit celý profil

 

Pan Vladimír se zabývá literaturou o posmrtném životě a přál by si v tom ještě nějakou dobu pokračovat. Na základě prostudovaných knih, ale i z pohledu věřícíhoje přesvědčen, že smrtí život nekončí. Je to pro něj povzbuzující.

S kým ste sa o tom rozprávali? S rodinou, s kamarátmi, s profesionálmi, s doktorom, s kým ste o sa o tom rozprávali vtedy?

S rodinou ii s doktorem, samozřejmě. Jenže on neříká jako do…Lékař xxxx, primář právě jihlavský, ten mě operoval a ten říkal: „No tak, když ten kritický čas je kolem pěti let po operaci.“ To znamená, já jsem pět let absolvoval bez problémů, a teď už je to vlastně prakticky deset let, a tak doufám, že ještě nějaký ten pátek tady to vydrží a že bude možno tady ještě dokončit to, co jsem nedokončil, protože mám některé ty věci, kterýmijsem se zabýval, co se týká třeba toho života po smrti. Mám celou řadu kvalitních knížek, které mám prostudované a které právě potřebuju promyslet a dojít k nějakým závěrům. Otázka je, jestli teda po smrti život pokračuje, anebo zda duše umírá s tělem. Věřím, že právě duše přetrvá tělesnou smrt a že ty věci, které právě jednotliví psychologové, jednotliví třeba astrofyzikové dokazují, že tam v té otázce, otázce vědomí, osobnost, paměť, duše, že právě mají takovou trvalou hodnotu, že tu smrt překonají a že právě při tom vědomí bude život pokračovat, pokračovat dále.

(…)

Ako to ovplyvnilo Váš profesijný život?

No, tak právě toovlivnilo tím způsobem, že jsem si uvědomil, že nemůžeme si hrát sobě divadlo, že jako budeme věčně, ale že počítáme s tím, že se jednou náš život skončí. A z našeho zpěvníku také vynechali tu jednu píseň, která by tam měla být, protože je to určité takové to vyznání – vyznání, že smrtí život nekončí. Je to píseň: „Já věřím v svého mistra moc a smrt mě neleká. Já vím, že vbouř a noc mě vítá přístav zdaleka. Nuž země, přijmi kořist svou, co je mi těla chýš, než klesne tam xxxx můj duch xxxx. Již nade všeckou chorobou už nebe dýchá vzduch a světlem – jeho ozdobou, už na věky je Bůh.“ Tak tady to je taková píseň, která vyjadřuje to přesvědčení, s kterým se ztotožňuji. Takže není to nějaká taková jako obava nebo úzkost nebo beznaděj, a teda je to vlastně něco, co posiluje a jistě posílí i v čase posledního odchodu.

Profil:

• Jméno: Vladimír
• Věk v době rozhovoru: 88 let
• Věk při obdržení diagnózy: 78 let

• Zobrazit celý profil

 

Paní Libuše přisuzuje svou vyrovnanost a sílu víře, která je pro ni důležitá.

Vy vypadáte hodně smířeně, vyrovnaně.

(…)

Mě tady toto, že mám se k čemu upírat…Vím, že třeba je taková písnička v kostele, že se zpívá:„Přijde-li…“Jak to je? „Budu-li navštíven nemocí zlou, přispěj mi Ježíši pomocí svou, ó Ježíší.“ Tak vždycky jsem neprosila o uzdravení, ale spíš jsem prosila o dodání síly k překonání těch mých problémů.Ajsem ráda, že proto jsem teda vyrovnaná, i tady z těchto důvodů. A říkám si, že i smrti se nebojím, že ten tunýlek, až tam budeme procházet a to světýlko tam… ten můj život bude zhodnocený, samozřejmě. A chci věřit tomu, že se tam setkáme nějakým způsobem teda. A když se nesetkáme, když to bude nějak jinak, tak zase…

Profil:

• Jméno: Libuše
• Věk v době rozhovoru: 74 let
• Věk při obdržení diagnózy: 57 let

• Zobrazit celý profil

 

Paní Valéria je věřící, víra a modlitba jí pomáhají.

Můžu se zeptat, jestli jste věřící?

Ano.

A pomáhá vám nějak víra?

Áno. Takto keď, pomáha. Určitá modlitba. Potom hovorím: „Jéj, určite, Duchu svätý, mi pomohla. S Ježiškom a s Pannou Máriou.“ Takže na Slovensku sme viac veriaci. Šak aj sestry mám 2 na Slovensku a jedna aj druhá, som v kostole dala na omšu, sa dáva ako to, aby to zdravie a to.

Profil:

• Jméno: Valérie
• Věk v době rozhovoru: 73 let
• Věk při obdržení diagnózy: 71 let

• Zobrazit celý profil

 

Paní Alžběta je věřící. Víra je pro ni velmi důležitá, modlitba jí přináší duševní, ale I fyzickou úlevu.

Len to zdravie keby bolo. Áno.  A keby ste niekomu mali niečo poradiť, kto má rovnakú diagnózu ako Vy. Čo by ste mu poradili?

No, nejdůležitější je pro mě modlitba a meditace.

Najdôležitejšia je modlitba a meditácia.

Ano.

To by ste poradili tomu človeku?

Ano.

A ste veriaca?

Ano.

Ste katolíčka.

Ano.

Takže najdôležitejší …čiže ten Boh je pre Vás dôležitý.

Ano.

Najdôležitejší. Ja som tiež veriaca.

Když se modlím, tak se mi uleví.

Keď sa modlíte, tak sa Vám uľaví.

Ano,

A uľaví sa Vám aj fyzicky alebo len duševne?

Ano.

Aj fyzicky.

Ano.

Pomodlíte sa a sa Vám uľaví aj fyzicky.

Ano, při vyslovení jména.

 Pri vyslovení mena.

Se mi lépe dýchá.

Lepšie dýcha. Ježiš.

Ano.

Ježiš.

Ježíš Kristus anebo Pane Bože.

Ježiš Kristus alebo Pane Bože. Sa Vám lepšie dýcha.

Ano.

Bože zmiluj sa, Bože zmiluj sa.

Ano.

A k Panne Márii sa tiež modlíte.

Ano.

A k svätým nejakým.

No, k Janu Pavlu II.

Jánovi Pavlovi II.

Ano. A ke svatým.

Bude teraz svätorečeným, bol 5.2.

Ano, ano.

On teraz robí zázraky. A chcem sa spýtať ešte, chodí za vami nejaký kňaz?

Ano. Otec Roman. A na přijímaní.

Prijímanie. A chodíte na svätú omšu, keď sa dá?

Ano, samozřejmě.

Áno, a to je pre vás veľmi dôležité.

Ano.

Profil:

• Jméno: Alžběta
• Věk v době rozhovoru: 70 let
• Věk při obdržení diagnózy: 69 let

• Zobrazit celý profil

 

Paní Marie Anna je věřící. Nemoc jí přináší i chvíle, kdy je těžké čerpat z víry podporu. Je ráda, že už se rozhodla přijmout svátost nemocných.

Chcem sa spýtať. Máte nejaký svoj druh viery? Veríte v niečo?

Já věřím, všecko, ale někdy už taky, jak mám nějaké takové potíže, tak si říkám: „Proč já zrovna?“ Mám, jsem katolička.

Jo.

Rodiče byli katolíci a tak.

A pomohlo Vám to? Trošku?

Tak ta víra taky uzdravuje. Já nemůžu nikomu nic doporučovat, dělej to nebo to, protože já chodím do kostela a bude mi lépe. Třebas teď jsem byla nahoře – tady je kaplička – na mši a měli jsme tam přijít, samozřejmě za všechny. A potom jsem prosila faráře, aby mi dal poslední pomazání, tak on sem přišel. Jsem strašně ráda i za to.Mohla jsem i u nás na to, ale děti nechtěly, některé chtěly, některé nechtěly, těžko říct. Že bychom ještě počkali, potom bylo zase lépe, tak jsme to tak vzali prostě, že později.Tak až tady jsem měla takovou příležitost.

Profil:

• Jméno: Marie Anna
• Věk v době rozhovoru: 70 let
• Věk při obdržení diagnózy: 68 let

• Zobrazit celý profil

 

Víra, která nepomáhá


Někteří účastníci našeho výzkumu se označili jako věřící, řekli ale, že víra jim v jejich situaci nepomáhá.

 

Pan Viktor říká, že je katolík, jestli mu ale víra pomáhá, nedokáže říci. Trápí ho, že slušní lidé onemocní, a ostatní ne. Považuje to za nespravedlivé.

Áno. Máte nejaký… aký druh viery?

Já jsem katolík.

Katolík ste. A pomáha Vám to?

No tak, pomáhá… těžko říct. Já jenom říkám, že je to nespravedlivé, že slušní lidi, kteří žijou pro rodinu, se musí trápit, onemocní a musí se trápit. A takoví lotři,v kriminále a vrazi, oni neonemocní. To je…

Nespravodlivosť.

Nespravedlivost na světě.

Profil:

• Jméno: Viktor
• Věk v době rozhovoru: 74 let
• Věk při obdržení diagnózy: 72 let

• Zobrazit celý profil

 

Paní Dáša je katolička, víra jí ale nepomáhá.

A pomáha Vám nejaký druh viery, alebo máte, ste veriaca?

Já jsem katolička, pokřtěná.

Pokrstená.

I děti mám pokřtěné, všecko.

A do kostola ste chodili?

Chodili, jako děti jsme chodili. No, ale tady nebylo, tajně akreditace, tak to bylo zakázané. Ale teď je nás xxxx. I v kostele.

Jo.

xxxx.

A viera vám nepomáha v tom?

Víra vám nepomůže. To je všecko osud.

Profil:

• Jméno: Dáša
• Věk v době rozhovoru: 60let
• Věk při obdržení diagnózy: 59 let

• Zobrazit celý profil

 

Váhání v otázkách víry


Hovořili jsme také s lidmi, kteří v otázkách víry váhají. Účastní se náboženských obřadů nebo se modlí, vnímají, že v „něco“ věří, ale nedovedou svou víru konkrétněji definovat či se zdráhají označit za věřící nebo katolíky a nejsou si jistí tím, co bude po smrti. Například paní Olga říká, že věřící není, účastní se ale různých katolických obřadů a akcí v jejím společenství, říká, že si díky nim srovná myšlenky.

 

Paní Olga se nepovažuje za věřící, ale účastní se katolických obřadů a slavností a čerpá z nich sílu.

Pomáha Vám nejaký druh viery, náboženskej, filozofickej?

Nejsem tak věřící, ale chodím do kostela. Chodím na mši, chodím. Teď dneska třeba dokonce mě zaveze dcera. Už jsem začala i chodit na tu zákristii –víte, tam je taková mše pro pár lidi, to je od půl osmé. A tam dost, si myslím, se prostě ty myšlenky…tak nějak se to srovná. Patnáct šestnáct lidí tam je, ono to tam není takové velké. Takže tam jsem začala chodit. Teprve tam jdu podruhé, ale protože poprvnímě pan farář pozval, ať tam přijdu, že je to takové jiné, a fakt jsem tam spokojená. No, jinak v neděli na mši, tam je to… Ale nejsem zas nějak tak moc, víte, že bych to úplně, ale chodím prostě.On pěkně káže, my máme Poláka, pana otce Darka, on je fakt velice příjemný pan farář a mají ho tady moc rádi. Teď tady právě máme tu Slezskou lilii, to je snad ten náboženský… Víte, to jezdí třeba z ciziny a ty náboženské písničky zpívají, my máme to sobota, neděle. Byla tu i vloni Bittová, takže je to velice krásné, děti z Polska zpívají, moc hezké to je.Vloni jsem tam nebyla, ale předloni jsem byla.Adokonce tu je vždycky nějaký ten cizí farář z nějaké té ciziny. A on mluví. Taky má proslov, bylo to moc pěkné.

Profil:

• Jméno: Olga
• Věk v době rozhovoru: 57 let
• Věk při obdržení diagnózy: 48 let

• Zobrazit celý profil

 

Paní Helena se označuje za „vlažnou katoličku“. Víru nepovažuje za významnou podporu, není si jistá tím, co po smrti přijde.

.

A je ta víra pro vás teď nějaká podpora? Nebo důležitá?

Ne, pro mě ne. Já si leccos obracím podle svého, protovím, že je to útěcha pro toho, kdo ji potřebuje, ale já ji nepotřebuju, protože já vím své. A abych si namlouvala, že mě tam čeká něco lepšího… Já nevím, co mě tam čeká. A ráda bych věřila, bylo by to pro mě taky daleko hezčí, kdybych si mohla myslet, že mě tam čeká něco hezčího, ale na druhou stranu v tomhletom směru váhám. Říkávám, že se nechám překvapit.

Profil:

• Jméno: Helena
• Věk v době rozhovoru: 81 let
• Věk při obdržení diagnózy: 78 let

• Zobrazit celý profil

 

Paní Helena popisuje bilancování jako nevyhnutelnou součást životní etapy, kterou prožívá. Dochází k tomu, že vědomě nikdy nikomu neublížila.

Je něco co bychom měli říct, co by mělo zaznít, když se někdo ptá, na to, jak člověk prožívá tohle období v životě?

Co z toho člověk prožívá? No prožívá, v duchu si říkám, zrovna co se týče toho náboženství… Ublížila jsem někomu snad někdy vědomě? Neublížila. Udělala jsem něco z …, ošidila jsem, no prostě náboženství. Od pátého, nic takového jsem neudělala, ani jednou, tudíž…

Takže bilancujete?

(…)

Jistě, jistě. Jak jsem žila, co jsem udělala, co jsem mohla udělat líp. Nějaký kopanec jsem udělala, když tak, ale nevědomky nebo nechtíc, ale vědomě nikdy ne. Tak si myslím, no tak proč by měl zrovna zatracovat zrovna mě, že nechodím, ten pán Bůh, že nechodím každý týden do kostela. A lump tam chodí, zaplatí si, no dá dobrý odpustky, co si budeme povídat.

Profil:

• Jméno: Helena
• Věk v době rozhovoru:  81 let
• Věk při obdržení diagnózy: 78 let

• Zobrazit celý profil

 

Rozvíjení duchovního života v souvislosti s nemocí


Někteří lidé, se kterými jsme mluvili, začali svůj duchovní život více rozvíjet v souvislosti s nemocí. Paní Dana není aktivní členkou nějaké církve, ale k víře má blízko. V poslední době se začala pravidelně modlit.

 

Paní Dana do kostela nechodí, ale každý večer se modlí a říká, že v ní „něco“ věřícího je.

A oblast duchovní…podpory?

Tak já nevím, až jak daleko s tím duchovnem jsem. Modlím se, každý večer se modlím, večer, když se vzbudím, nemůžu spát, tak se taky modlím. Vzpomínám si, jak nám babička říkala, když jsme byli děti: když nemůžete v noci spát, tak se modlete. Tak teď na stará kolena se modlím, každý večer. Ptala jsem se xxxx, jestli se modlím dobře, jestli to tak je – protože už ty modlitby neznám, nejsem žádný takový, že bych chodila do kostela, to ne, ale přece trochu věřím, něco ve mně věřícího je. A tak ukončím ten den, že se prostě pomodlím a poděkuju, zas že jeden ten den uplynul a dobře.

Profil:

• Jméno: Dana
• Věk v době rozhovoru: 82 let
• Věk při obdržení diagnózy: 80 let

• Zobrazit celý profil

 

Paní Jana si myslí, že nemoc ji přiblížila k Bohu. Díky ní se začala více zajímat o svatá místa a účastnit se křesťanských setkání.

 

Paní Jana se díky nemoci a svým věřícím přátelům začala více zajímat o svatá místa a účastnit se křesťanských setkání.

No, a to jsem začala objíždět nějaká svatá místa, jenom tady v Čechách a na Moravě, do Lurd a někam, to jsme se už nedostali. Měla jsem věřící přátele a ti mne vozili s sebou na různá setkání křesťanská. Bylo toho dost. Ale myslím si, že kdybych nestonala, tak že bych se po žádných těch cestách nepustila. Že opravdu je to cesta, kterou si mě ten Bůh přitahuje k sobě. A už se na něj ani nezlobím. Jenom vím, že jsem tak pyšná a tvrdohlavá, že kdyby to nebylo zařízeno tímhle způsobem, tak se nehnu.

Dá sa z toho… Mne teraz tak preblesklo hlavou, že možno toto je jedna vec, ktorú ti tá choroba dala? Tá cesta k Bohu.

To stoprocentně.

Profil:

• Jméno: Jana
• Věk v době rozhovoru: 57 let
• Věk při obdržení diagnózy: 33 let

• Zobrazit celý profil

 

Vnímání víry nevěřícími


Lidé, kteří říkají, že nejsou věřící, někdy vnímají víru jako oporu pro ty, kteří ji mají. Lidé, kteří nejsou věřící, kladou důraz na mezilidské vztahy a sílu a motivaci čerpají hlavně od blízkých.

 

Paní Václavka sebe samotnou označuje jako bez vyznání, vidí ale na příkladech ve svém okolí, že víra dokáže konec života významně ulehčit.

Každý na to má jiný názor a každý k tomu přistupuje jinak. Je fakt jeden, že já jsem bez vyznání, a když vidím tady kolem sebe ty maminky, ty babičky, tak ty, které silně věří, jsou na tom v těch posledních dnech života líp, protože v něco věří a čekají něco. „Víte, paní xxxx, já jsem tak zvědavá, jaké to v tom nebíčku bude. Já každý den udělám nějaký dobrý skutek, abych se tam dostala. No, uvidíme, jaké to bude.“ Takže taková pro ně je tam perspektiva jasná, a kdežto pro vás ta perspektiva jasná není. Ale tak, no.

Takže víra to ulehčuje, říkáte?

Ulehčuje. Opravdu. Já jsem nikdy nebyla v nějak zvlášť dobrých kontaktech s církví, tak vidím, že skutečně v tomto směru pomáhá lidem hodně.

.

Profil:

• Jméno: Václavka
• Věk v době rozhovoru: 88 let
• Věk při obdržení diagnózy: 87 let

• Zobrazit celý profil

 

Pan Jaromír říká, že nevěří v Boha, ale v osud, který podle něj rozhodne o tom, jak jeho nemoc dopadne. V životě je podle něj důležitá rodina, kamarádi, a také peníze.

Áno. Dobré. Chcem sa spýtať, či máte nejakú vieru.

V Boha nevěřím.

xxxx

Ne. Věřím v sebe. Věřil jsem v to, co dělám, že to dělám dobře. V takové věci. V Boha ne.

A čo to je, aké hodnoty sú najdôležitejšie?

Tak moje rodina, kterou ještě mám, asi bych tohle dal na první místo. A moji kamarádi, protožekdyž člověk takto dopadne, tak opravdu pozná, kdo je kamarád a kamarádka a kdo není. To bych asi tak dal. A samozřejmě bez peněz se člověk neobejde. Bez nich se neobejdete.

Aké pocity prežívate?

To těžko říct,jaké….

Skúste mi povedať.

To ani pojmenovat nejde. Ani úzkost, ani nic prostě. Jsem smířen s tím, že nějak to dopadnout musí. Jak to dopadne, tak to rozhodne osud. Věřím v osud, nevěřím v Boha, ale to se tam utvoří a dopadne. To, co mám dělat.

Profil:

• Jméno: Jaromír
• Věk v době rozhovoru: 53 let
• Věk při obdržení diagnózy: xx let

• Zobrazit celý profil

 

Pan Vraťo je sice pokřtěný a měl i svatbu v kostele, ale víra pro něj není důležitá a v nemoci mu nepomáhá.

Třeba vím, že ještě bych měl na svoje rodiče spoustu otázek, a už jim je nepoložím.

A chcem sa spýtať, máte nejaký druh viery, máte nejakú vieru?

Ne.

Vy ste neveriaci.

Byl jsem původně katolík, ale neoslovilo mě to.

Ste pokrstený, alebo nie ste?

Jsem pokřtěný, mám všechny ty procedury včetně biřmování, ale za život mi to moc neto… Jsem i oddaný v kostele, i děti jsou pokřtěné, ale to bylo víceméně po vůli prarodičů.

Áno. A v tej chorobe Vám pomáha nejaký druh viery v niečo?

Ne, ne.

Ne, nič.

Ne.

A aké hodnoty vnímate, že sú najdôležitejšie?

Tak mezilidské vztahy.

Profil:

• Jméno: Vraťo
• Věk v době rozhovoru: 68 let
• Věk při obdržení diagnózy: 67 let

• Zobrazit celý profil