Průběh onemocnění lymeskou borreliózou
OBSAH STRÁNKY
- Teoretický úvod
- Zkušenosti s různým průběhem lymeské borreliózy
- Stadium, kdy se začala borrelióza řešit
- Brzké stanovení diagnózy i nasazení účinné léčby
- Diagnóza a léčba v řádu týdnů až měsíců od prvních příznaků
- Problematická, měsíce až roky trvající cesta k diagnóze a zahájení léčby
- Efekt nasazené léčby
- Úleva díky antibiotikům i alternativám
- Léčba bez trvalého efektu
- Postborreliový syndrom, nebo chronická borrelióza?
- Současný stav
- Výhled do budoucna
- Vysvětlující poznámky k textům
Teoretický úvod
Průběh onemocnění lymeskou borreliózou může být velmi různorodý v závislosti na délce přisátí klíštěte, stavu imunitního systému jedince nebo jeho dalších zdravotních problémech a dispozicích. Zásadní význam z hlediska prodělaných příznaků a jejich závažnosti, úspěšnosti léčby i možných komplikací má i moment, kdy se podaří borreliózu diagnostikovat a začít adekvátně léčit. U včasného záchytu je šance na rychlé a plné uzdravení veliká. S narůstajícím časem mezi nakažením a léčbou však roste pravděpodobnost rozvoje závažnějších příznaků (z nichž některé mohou zanechat i trvalé následky) a dalších problémů, mezi které patří například nastartování nepříznivých autoimunitních reakcí.
Velká pestrost projevů co do jejich povahy i závažnosti je způsobena i samotným původcem onemocnění, bakterií Borrelia burgdorferi sensu lato, o které se někdy mluví jako o „novém velkém imitátorovi“, protože dokáže způsobit postižení celé řady orgánů a tkání a imitovat tak řadu jiných onemocnění včetně psychických/psychiatrických (pozn.1 a 2).
I když se mohou borrelie nacházet i u jiného hmyzu, přenos na člověka byl (zatím) prokázán jen od klíšťat. Těch infikovaných je u nás 12–22 %, v závislosti na lokalitě. Ani po přisátí takového klíštěte se však infekce nemusí projevit (může být překonána imunitním systémem a k rozvoji onemocnění nemusí dojít). Čím déle je infikované klíště zapité, tím větší je riziko nákazy. Uvádí se, že pro přenos infekce musí být klíště přisáté aspoň 24 hodin (pozn.3)
Není-li infekce organismem zneškodněna, dochází k jejímu šíření. Odborná literatura uvádí 3 stadia lymeské borreliózy. Pro první (časné lokalizované) je typická skvrna (migrující erythém) na kůži v místě přisátí klíštěte. Erythém se objevuje u 30–80 % nakažených, a to 2–30 dnů po přisátí, výjimečně i později. Ve většině případů jde o červenou zvětšující se skvrnu, která od středu bledne. K dalším, méně častým projevům patří zvětšení nebo zánět uzlin. Průběh onemocnění v této fázi nezřídka provází únava a chřipkové příznaky. Pokud se nemoc podchytí antibiotickou léčbou v prvním stadiu, má většinou pacient vyhráno.(pozn.4).
Druhé stadium (časné diseminované) může přijít v řádu týdnů až měsíců od nakažení. Projevuje se například bolestmi kloubů, svalů nebo šlach. Mezi kožní projevy patří sekundární erythémy, které se objevují i mimo místo přisátí klíštěte, a borreliový lymfocytom – měkké, nebolestivé zduření většinou na uchu, nose, prsní bradavce, v podpaží či na šourku. Ve druhém stadiu borrelie poměrně často (uvádí se, že až v 30 % případů) (pozn.5) napadají nervový systém, což způsobuje mimo jiné bolesti hlavy, obrny hlavových nervů, poruchy citlivosti kůže, brnění, pálení či mravenčení různých částí těla a další neurologické obtíže. Vzácně ve druhém stadiu dojde také k srdečnímu či zrakovému postižení (bolest na hrudi, poruchy srdečního rytmu, záněty různých částí oka). Do výčtu možných (ovšem vzácných) příznaků patří ještě například suchý kašel, zvětšení uzlin nebo jaterní problémy. Dojde-li k včasné diagnostice, s většinou těchto příznaků si opět poradí antibiotická léčba, trvající 2–3 (v odůvodněných případech i 4) týdny, u závažnějších případů se častěji volí nitrožilní podání antibiotik (pozn.6).
Na rozdíl od prvních dvou stadií, kde zdravotní potíže způsobuje sama bakterie, ve třetím (pozdním diseminovaném) stadiu už hrají roli i důsledky obranné reakce imunitního systému. Pozdní stadium, nastávající v řádu měsíců až let od infikace, s sebou může přinést postižení kloubů ve formě lymeské artritidy. Ta zpravidla začíná jako bolest jednoho či více kloubů (nejčastěji kolene), a pokud se neléčí, může přejít do chronické formy (za takovou se považují potíže trvající déle než rok). Ke kožním projevům patří chronická atrofická dermatitida (projevující se zpravidla začervenáním a ztenčením kůže na okrajových částech končetin) nebo tvrdnutí kůže. Postižení nervového systému může mít podobné projevy jako ve druhém stadiu nemoci, mohou se však objevit i závažnější poškození mozku, míchy i periferních nervů. K příznakům patří například ostrá vystřelující bolest, oslabení svalů a reflexů, ochablost, necitlivost, pálivá bolest nebo citlivost na dotek. Mohou přicházet i psychické problémy jako poruchy spánku, kognitivních funkcí, paměti či prožívání, zmatenost, narušení koordinace pohybu či řeči nebo depresivní stavy, což může přerůst až v organický psychosyndrom (pozn.7). Se třetím stadiem někdy bývá spojena i chronická únava a výrazně snížená výkonnost. Také ve třetím stadiu nemoci mohou borrelie postihnout srdce nebo oči a způsobit tak poruchy srdečního svalu nebo záněty různých částí oka (pozn.8). Na všechny zmíněné projevy lymeské borreliózy se předepisují antibiotika, podávaná v závislosti na závažnosti příznaků 2–4 týdny (pozn.9,10,11,12).
Přestože je u diagnostikované a léčené lymeské borreliózy obecně dobrá prognóza, s narůstajícím počtem lidí, kteří toto onemocnění každoročně prodělají, narůstá i počet případů, u nichž k úplnému uzdravení nedojde. Problémy mohou nadále způsobovat (už zcela) nezhojitelné následky onemocnění, jeho chronická forma (popisovaná především v souvislosti s lymeskou artritidou) nebo se po absolvování (někdy i opakované) léčby objeví komplex přetrvávajících příznaků, které mohou významně ovlivňovat kvalitu života. Trvá-li takový stav více než šest měsíců (a vyloučí se jeho možné jiné příčiny), mluví se o tzv. postborreliovém syndromu (pozn.13). kterému se podrobněji věnujeme v samostatné kapitole tohoto tématu.
Zkušenosti s různým průběhem lymeské borreliózy
Jednotlivá stadia lymeské borreliózy, popsaná v úvodu, nejsou jednoznačně časově ohraničena. Příznaky jsou různorodé a patří mezi ně i řada nespecifických, které se mohou objevit u většího množství nemocí. Projevují se někdy jednotlivě, jindy v různých kombinacích. Individuálně proměnlivá je i jejich intenzita. Lidé, se kterými jsme hovořili, je během onemocnění vnímali velmi různě. Jejich příběhy jsou barvité a jedinečné. My jsme se je pro lepší ilustraci některých společných rysů pokusili základně roztřídit podle toho, jak moc problematický průběh onemocnění byl, co všechno nemocní absolvovali na cestě k uzdravení a zda už k vyléčení došlo, nebo stále pokračuje zápas s nemocí.
Průběh onemocnění lymeskou borreliózou totiž může být velmi přímočarý, rychlý a bezproblémový. V mnoha případech se po přisátí nakaženého klíštěte díky dobré imunitě jedince infekce vůbec neprojeví (pozn. 14). Existují ale i případy, kdy se (leckdy i vážné) zdravotní problémy spojené s nemocí táhnou celé roky. Mezi lidmi, se kterými jsme si povídali, byly zastoupeny jak případy bezproblémového průběhu a vyléčení, tak i komplikované příběhy spojené s kupícími se zdravotními potížemi, obíháním různých specialistů či hledáním pomoci v alternativních přístupech.
Stadium, kdy se začala borrelióza řešit
Včasná diagnostika a efektivní léčba, nasazená co nejdříve po nakažení, je hlavním předpokladem k uzdravení. Vzhledem k tomu, že u řady pacientů chybí specifický počáteční projev onemocnění (typická skvrna – migrující erythém) a mnoho nemocných s borreliózou si nevybavuje přisátí klíštěte ani netuší, kdy k nakažení mohlo dojít, jsou mnohdy jediným vodítkem pro určení diagnózy další příznaky. Ty však bývají velmi různorodé (co do povahy i závažnosti), a navíc se některé z nich mohou objevovat i u dalších nemocí. Odhalení pravé příčiny potíží se proto někdy oddálí nebo může docházet k falešným diagnózám, což nasazení účinné léčby ještě zkomplikuje. Ve snaze naznačit, jaké nejrůznější průběhy může lymeská borrelióza mít, nás proto zajímalo, za jak dlouho od propuknutí příznaků začali lidé onemocnění řešit a kdy byla ve spojení s diagnostikovanou borreliózou nasazena adekvátní léčba. Více o tom, jaké byly cesty k diagnóze a léčbě nemoci, se dozvíte v částech Stanovení diagnózy a Hledání účinné léčby.
Brzké stanovení diagnózy i nasazení účinné léčby
Někteří lidé dospěli k diagnóze už v časném stadiu borreliózy, pro které bývá typická skvrna na kůži (erythema migrans / migrující erythém) nebo chřipkové příznaky objevující se v souvislosti s nedávným přisátím klíštěte (pozn.15). V těchto případech došlo k diagnóze a nasazení antibiotické léčby v řádech dnů až týdnů od nakažení.
U některých lidí, se kterými jsme si povídali, došlo k rychlému nasazení léčby i přesto, že nebyly splněny veškeré předpoklady pro jednoduchou diagnostiku. Robert měl klíště, ale žádnou skvrnu. K diagnostikování borreliózy a nasazení antibiotik u něj vedly chřipkové příznaky zhruba dva týdny po přisátí. Peter si zase žádné klíště nevybavoval, jeho maminka si ale naštěstí všimla erythému, kterému sám nepřikládal velký význam. I u něj došlo k včasnému předepsání antibiotik. Katčina první zkušenost s rozpoznanou borreliózou v šesti letech souvisela s duchapřítomností doktorky, která jí objevila skvrnu na zádech. Praktický lékař krevními testy odhalil borreliózu také Markovi, kterého přepadla náhlá bolest zad a loktů a který už v minulosti nemoc prodělal.
Diagnóza a léčba v řádu týdnů až měsíců od prvních příznaků
Část lidí se k diagnóze borreliózy a nasazení léčby dostala až po delším čase – v řádu týdnů až měsíců od prvních projevů. Někteří si nevybavovali klíště, jindy zase chyběl typický erythém, takže příznaky přisuzovali chřipce, nachlazení nebo náročnému životnímu stylu.
To byl případ sportovce Mária, který bolesti svalů a kloubů nejdřív nedával do souvislosti s klíštětem, ale s náročnými tréninky. Tomáš Ch. sice měl klíště, ale brnění a tuhnutí ruky si nějakou dobu spojoval spíše s odběrem krve. Příčinu postupného brnění celého těla pak nebyl schopný určit, až ho napadla právě borrelióza, pro kterou svědčily i krevní testy. Anna, Zuzana a Bedřich měli na těle skvrnu (erythém), ve všech případech ji ale jejich praktičtí lékaři jako borreliózu hned nediagnostikovali a k nasazení léčby došlo až po několika měsících. U Anežky vedl k diagnóze erythém na stehně, už nějakou dobu před jeho zaznamenáním se ale objevily znepokojující neurologické příznaky, bolesti a únava. Jiřina si po několika měsících únavy, bolestí kloubů a chřipkových příznaků sama vyžádala testy na borreliózu, které vyšly pozitivně.
Problematická, měsíce až roky trvající cesta k diagnóze a zahájení léčby
U některých lidí trvala cesta k diagnóze a cílené léčbě borreliózy dlouhou dobu – řádově měsíce až roky. Pro tuto skupinu bylo typické dlouhé běhání po doktorech s různorodými zdravotními problémy, které se mnohdy zhoršovaly.
U Aleny se na borreliózu přišlo zhruba půl roku od propuknutí příznaků. Kvůli zhoršující se únavě, bolestem a zánětům mezitím absolvovala řadu vyšetření. Podobnou dobu si na vyřčení diagnózy museli počkat i Tomáš M. nebo Mirka. Část lidí dospěla k diagnóze zhruba za dva roky. Tomáš N. během této doby navštívil asi 25 různých doktorů. Na to, proč Dagmar šíleně bolí hlava a je stále tak unavená, jí nejprve neodpověděla ani řada vyšetření včetně lumbální punkce. U Tomáše P. vše začalo bolestí ucha, ke kterému se přidávaly neurologické obtíže. Borreliózu odhalily až testy provedené při třetí návštěvě na ORL, kde se mezitím léčil s příznaky typickými pro postižení vnitřního ucha a podezřením na Ménièrovou chorobu. Někteří lidé, se kterými jsme hovořili, dospěli k diagnóze až po dlouhých letech – Mária přibližně po devíti, Anička po více než deseti. Vlada se s různými příznaky potýkala zhruba 14 let, než se díky PCR testu ukázalo, že její zdravotní potíže má zřejmě na svědomí právě borrelióza. Nemoc už prodělala v minulosti, podobně jako Jana, Petr E., Katka nebo Aneta, u kterých při opakované nákaze došlo k diagnóze a léčbě borreliózy až po dlouhé době.
Efekt nasazené léčby
Okamžitý efekt standardní antibiotické léčby
Část lidí po podání antibiotik zaznamenala takřka okamžité zlepšení zdravotního stavu. Efekt léčby byl sice u některých z nich vykoupený nežádoucími účinky léků, ale pokud se zároveň dostavila i úleva od příznaků, většina lidí tyto přechodné komplikace příliš neřešila. Zuzaně první typ antibiotik nedělal dobře na trávení, doktorka jí proto předepsala jiná, která už dobře snášela. Také Dagmar během užívání antibiotik trápily vedlejší účinky – vedle nevolností to byly závratě a bolesti hlavy.
Někteří popisovali, že příznaky vymizely do několika týdnů od nasazení léčby. U dalších lidí zdravotní problémy nebo úbytek energie ještě nějakou dobu doznívaly. Zuzana přiznala, že jí únava a snížená fyzička trápily ještě nejméně půl roku od dobrání antibiotik. Aleš míval po vyléčení ještě občas bolesti kloubů. Nevěděl ale, jestli je příčinou borrelióza, nebo něco jiného. Pavel, Lada i Aneta se během života s borreliózou léčili vícekrát. Průběh prvního onemocnění byl u všech z nich hladký a přetrvávající potíže po něm nepozorovali. Větší problémy se dostavily až po dalším nakažení.
Zpoždění efektu antibiotické léčby
Ani relativně rychlé nasazení antibiotik po diagnóze borreliózy v některých případech neznamenalo automaticky okamžitou úlevu. Některým lidem předepsaná antibiotika nevyhovovala, lékaři pak museli předepsat jiný typ přípravku. U Mária se objevila alergická reakce, Anežka zase nejprve brala kvůli kojení antibiotika, která specialistka z ambulance pro borreliózu nevyhodnotila jako optimální, takže následně předepsala vhodnější. Někdy se efekt antibiotik nedostavil hned, ale až v řádu týdnů nebo i měsíců po jejich dobrání. Třeba Tomáš Ch. si nejdříve myslel, že antibiotika nezabrala, ale pak se efekt postupně dostavil a většina příznaků časem odezněla. Další lidé měli dojem, že u nich antibiotika nezabrala vůbec. Bylo proto potřeba kúru zopakovat, což byl případ Marka, nebo nasadit intenzivnější infuzní léčbu, jak tomu bylo u Marie. Michalovi a Máriovi se po nějakém čase borrelióza vrátila (nelze ovšem vyloučit ani možnost, že šlo o novou nákazu), každopádně v obou případech antibiotika pomohla. Někteří lidé se působení antibiotik snažili podporovat doplňkovou léčbou či změnou životosprávy, aby si mohli být jistí, že pro své uzdravení udělali maximum.
Vnímaný efekt díky alternativní léčbě
Kvůli složitější cestě k diagnóze lymeské borreliózy nebo komplikovanému průběhu onemocnění se část oslovených lidí uchýlila k různým alternativním způsobům léčby, které podle nich přinesly pozitivní efekt. Nejčastěji se tito lidé rozhodli absolvovat dlouhodobou léčbu kombinací antibiotik u soukromých lékařů nebo na soukromých klinikách (pozn.16). Někteří měli už předtím zkušenost se standardní antibiotickou léčbou, která ale buď nezabrala, nebo stav zlepšila jen dočasně. Aneta už v minulosti kvůli borrelióze brala antibiotika. Později se nakazila znovu (o čemž svědčil nový erythém a navazující neurologické příznaky), podle doktorky už ale byla borrelióza přeléčená. Ke kombinované antibiotické léčbě u soukromého lékaře se rozhodla uchýlit poté, co standardní léčbu od své praktické lékařky nedostala. Další lidé zvolili léčbu kombinací antibiotik záměrně, a to po delším obíhání doktorů s příznaky, jejichž příčinu standardní medicína neodhalila. Tomáš N. během léčby u zahraniční lékařky vyzkoušel různé kombinace antibiotik, které doplňoval bylinnou léčbou, probiotiky a dalšími doplňky. Léčba mu celkově pomohla od bolestí kloubů, problémů s chůzí a neurologických projevů. Podobnou zkušenost udělala i Mária. Také Tomáš P. během kombinované léčby vyzkoušel i byliny. Bedřich byl zase přesvědčený, že mu od bolesti svalů a kloubů pomohla biorezonance spolu s různými výživovými doplňky a změnou stravy.
Úleva díky antibiotikům i alternativám
Mezi lidmi s onemocněním se objevily i tací, kteří prošli jak standardní antibiotickou léčbou borreliózy, tak i alternativními přístupy, a není zcela jisté, co přesně zabralo. Petr D. měl zkušenost jak se standardní antibiotickou kúrou, tak i s tou kombinovanou. Léčba podle něj zabrala i díky různým alternativním přístupům, doplňkům a změně životosprávy. Alena přiznala, že jí antibiotika v první fázi léčby zachránila život. Po několika opakovaných standardních procedurách ale zjistila, že po dobrání antibiotik se příznaky vracejí. Začala se proto orientovat na alternativní východní medicínu a různé další nestandardní přístupy, které jí také pomohly a které dále využívá.
Léčba bez trvalého efektu
I přesto, že vyzkoušeli různé léčebné postupy či jejich kombinace, pomohla některým lidem léčba jenom částečně. Buď jim ulevila pouze od části příznaků, zabrala jen dočasně, nebo prozatím nepomohla vůbec. Někteří z těchto lidí se opakovaně léčili standardní antibiotickou cestou (například Jiřina, Jaroslava nebo Eva), jiní se po neúspěchu standardní léčby uchýlili k experimentům či alternativám – nejčastěji dlouhodobé léčbě kombinací antibiotik, případně bylinným kúrám a tinkturám, infuzím vitamínu C a dalším přístupům (takové zkušenosti mají kupříkladu Marcela, Anička, Vlada, Tomáš M., Lada, Petra či Jana).
Společným tématem u části lidí byly návraty příznaků po nějaké době od podání antibiotik. Petra během dlouhodobé léčby kombinací antibiotik několikrát léky vysadila poté, co jí ulevily. Zkoušela také na vlastní pěst různou experimentální léčbu. Po vysazení se ale vždy příznaky vrátily. Jaroslava nevěděla, zda má vracející se bolesti kloubů na svědomí borrelióza, nebo artróza, bolesti se však každopádně na podzim a v zimě vracely nebo zhoršovaly a bylo nutné naučit se s nimi žít. Návraty příznaků po nějaké době od vysazení antibiotik potvrdili i Tomáš M., Vlada, Eva nebo Lada. S podobnými zkušenostmi se svěřila i Mirka. Kombinace antibiotik jí ulevila, do dvou týdnů po jejich vysazení byly ale všechny příznaky zpět. Od té doby už pak antibiotickou léčbu nepřerušila, i během ní ale zažívala cyklické návraty a zhoršení příznaků. Střídání lepších a horších období během absolvované léčby potvrzovali i někteří další lidé. Dalším pomohla léčba jen od části příznaků. Marcela vnímala úlevu od bolestí kloubů, problémy s očima ale přetrvaly a zhoršovaly se. Anička s velmi komplikovanými zdravotními potížemi vnímala zlepšení některých příznaků, únavu a svalovou slabost ale cítila dál. Část lidí přiznala, že jejich boj s onemocněním byl prozatím marný.
Postborreliový syndrom, nebo chronická borrelióza?
V některých případech si s příznaky lymeské borreliózy, nebo obecněji se zdravotními potížemi, u nichž se zdá, že v souvislosti s ní započaly, neporadí ani antibiotika. Zhruba u 10–20 % lidí, kteří prošli standardní antibiotickou léčbou, některé příznaky nevymizí, po čase se vrátí nebo se rozvine nežádoucí zdravotní stav, pro který se přes řadu provedených testů nedaří najít žádné jiné vysvětlení. Nejběžnějšími potížemi jsou kromě únavy, bolestí kloubů, svalů či hlavy také poruchy čití (brnění, pálení, mravenčení), poruchy spánku a paměti, kognitivní deficit a depresivní syndrom. Pokud tyto potíže přetrvávají déle než šest měsíců, mluví se o tzv. postborreliovém syndromu (Post-Lyme Disease Syndrome, PLDS, nebo Post-Lyme Disease Treatment Syndrome, PLDTS). Existuje více hypotéz, co takové stavy může způsobovat, a někteří autoři tvrdí, že se jedná o různé typy na borreliózu navazujících potíží s různou příčinou, takže by bylo správnější mluvit spíš o postborreliových syndromech pozn.17). U některých z nich může být na vině zánětlivá či autoimunitní reakce, v případě jiných se spekuluje i o možnosti přežívání borrelií (což by pak lépe vystihoval pojem chronická borrelióza, který však většina infektologických společností po světě příliš neuznává) (pozn. 18).
Optimálně zatím není vyřešena ani otázka další léčby lidí, kteří popsanými problémy (často zřetelně a dlouhodobě) trpí. Oficiální stanovisko infektologických společností řady zemí světa nedoporučuje po dostatečné a 1–2krát zopakované terapii vhodnými antibiotiky další antibiotickou léčbu ani dlouhodobé antibiotické terapie (dosud provedené klinické studie totiž neprokázaly jejich účinnost) (pozn.19) a navrhuje spíše léčbu symptomatickou. Někteří (většinou soukromě působící) lékaři však opakované nebo dlouhodobé kúry antibiotik lidem s přetrvávajícími potížemi předepisují, jak je patrné z některých ukázek a podrobněji popsáno u tématu Alternativní léčba.
Současný stav
Současný stav přímo souvisel s úspěšností léčby borreliózy. Část lidí byla v době rozhovoru zdravá. Relativně hladce onemocněním prošli například Peter, Tiep, Zuzana nebo Aleš. Také Ilona borreliózu překonala bez potíží, její další zdravotní problémy měly jinou příčinu.
Další lidé ušli k uzdravení delší cestu. U Anežky, Bedřicha nebo Tomáše Ch. sehrála roli složitější cesta k diagnóze borreliózy, s časovým odstupem však všichni konstatovali, že většina jejich problémů odezněla. Někteří, jako třeba Mário, Michal či Marie, zase museli léčbu opakovat nebo se k zlepšení zdravotního stavu dostali vedle antibiotik i přes další rozmanité druhy léčby – to byl případ Petra D., Aleny nebo Roberta.
I po uzdravení někteří občas pociťovali návrat potíží nebo zhoršenou fyzickou formu. U někoho se zdálo, že jde skutečně o vracející se projevy dřívějšího onemocnění borreliózou, jindy nebyla tato souvislost jistá. Marii někdy přepadaly bolesti postupující z hrudníku do čelisti, Tomáš Ch. si stěžoval na občasnou řezavou bolest ruky.
Ostatní lidé se v době rozhovoru stále léčili. Tomáš N., Aneta nebo Mária říkali, že se jejich léčba chýlí ke konci, je jim lépe a doufají, že to tak zůstane. Také část dalších nemocných vnímala, že léčba zabírá. Někteří podotýkali, že je léčba zbavila většiny problémů, některé ale setrvaly. Tomáše P. stále trápilo motání, Marek měl problémy s koncentrací a pamětí. Pavlovi se ulevilo od většiny příznaků, scházela mu ale energie.
Některé lidi, jejichž léčba v době konání rozhovoru nebyla u konce, trápily vracející se příznaky i po absolvované antibiotické kúře (či kúrách). Museli proto sáhnout k dalším antibiotikům, a to někdy i opakovaně. Byli mezi nimi například Tomáš M., Lada, Mirka, Michaela či Petra. Libuše se pro opakování léčby rozhodla po několika letech kvůli cyklickým návratům potíží, zejména těžkým nohám, zhoršení zraku a paměti. Jiřinu k opakování antibiotické léčby dohnal návrat bolestí nohou a kloubů. V době rozhovoru docházela ambulantně na nitrožilní antibiotickou terapii, pro jistotu už ale přemýšlela, co podnikne, pokud by ani tato kúra nezabrala.
I zde platilo, že někdy nebylo zcela jasné, zda návraty příznaků souvisí s borreliózou, nebo s jinými obtížemi. Eva totiž trpěla i artritidou, u Jaroslavy bylo těžké určit, zda bolesti kloubů způsobuje artróza, nebo jsou následkem borreliózy. Vojtěch se léčil s cukrovkou, problémy se srdcem a ledvinami, takže bylo těžké říct, co způsobuje některé jeho přetrvávající bolesti. I u Katky se kromě borreliózy střídavě zvažovaly a opět vylučovaly různé další diagnózy, což pro ni bylo náročné – někdy se cítila zcela bezradná, co by pro zlepšení zdravotního stavu vlastně měla zkoušet dělat.
Příběhy několika dalších lidí s onemocněním v době rozhovoru nenasvědčovaly tomu, že by se léčba chýlila ke zdárnému konci. Vlada se smířila s nevyléčitelností zdravotních problémů, které byly velmi pravděpodobně buď projevy, nebo následky borreliózy. Stále ji trápilo tuhnutí končetin a zátylku, brnění a křeče nohou i silné bolesti hlavy. Snažila se být aktivní a překonávat se. Bála se toho, že v budoucnu bude nesoběstačná. Také Katka se stále potýkala s příznaky – brněním a záškuby po těle, motáním, bolestmi hlavy a břicha nebo přecitlivělostí kůže. Dlouhodobě jí neulevila ani antibiotika, ani bylinná léčba a tinktury, snažila se ale nevzdávat se a hledat další možnosti. Mirka byla na dlouhodobé antibiotické léčbě a nebyla si jistá, kdy ji bude moct vysadit – obava z návratu potíží v plné síle ji od toho odrazovala. Navíc měla dojem, že ji nemoc celkově povahově změnila a obrala ji nejen o energii, ale i o dříve nezlomný optimismus.
Výhled do budoucna
Plány do budoucna u lidí s onemocněním přímo souvisely s jejich aktuálním zdravotním stavem v době rozhovoru. Ti, kteří se z borreliózy už před časem uzdravili, věřili, že už tato nemoc do jejich života nezasáhne. Někteří z nich, jako například Peter, se však vůči tomuto onemocnění stali vnímavější a hodlali se v budoucnu trochu více hlídat.
Další se stále léčili, věřili ale, že se konec jejich boje s nemocí blíží, nebo že jsou alespoň na dobré cestě k němu. Tomáš N. a Mária plánovali dokončit právě absolvovanou antibiotickou léčbu. Měli dojem, že se vše dobře vyvíjí a popisovali radost z uzdravování a návratu k aktivitám, o které je nemoc na delší dobu připravila. Pavel a Jarda před sebou také měli ještě několik týdnů antibiotické léčby u soukromého lékaře, po dobrání léků chtěli ale vsadit spíš na zdravou životosprávu a doplňkovou bylinnou léčbu. Také Michaela chtěla užívání antibiotik do budoucna něčím nahradit. Dagmar doufala, že právě dokončená třítýdenní antibiotická kúra zabere a ona se vrátí k běžnému životu bez bolestí hlavy a dalších příznaků, které ji delší dobu trápily.
Část lidí, kteří s nemocí bojovali dlouho, ale takové přesvědčení neměla. Někteří se smířili s tím, že se borreliózy nebo jejích následků už nikdy nezbaví, jiní měli i přes úspěch léčby obavu, aby příznaky zase nepropukly. Petra by byla ráda fungovala bez antibiotik, připouštěla ale, že se k nim zatím vždycky při návratu příznaků vracela. Tomáš M. vyprávěl, že si myslí, že jeho život už nikdy nebude takový jako před onemocněním, i ze současných možností se ale snažil těžit maximum. Marcela plánovala cestovat, dokud jí to zdraví dovolí. Jaroslava si byla vědoma, že kvůli nemoci, která se stále připomínala bolestmi kloubů a zvýšenou únavou, už nebude podávat takové výkony jako dřív. Nebyla sama, kdo musel v souvislosti s borreliózou slevit v cílech, ubrat v životním tempu nebo změnit hodnoty a priority. Velká část lidí se kupříkladu začala více zajímat o své zdraví a pečovat o sebe. Více se dočtete v části Režimová opatření, změny.
