Komunikace o nemoci s dítětem
Když se rodič dozví, že jeho dítě trpí nějakým onemocněním, přemýšlí o tom, jakým způsobem o nemoci mluvit se svým dítětem. Rodiče, s nimiž jsme hovořili, přistupují ke komunikaci s dítětem o epilepsii různě. Závisí zejména
- na věku dítěte,
- na schopnosti dítěte rozumět informaci.
V této části zjistíte, jak rodiče se svým dítětem mluví o epilepsii při sdělování diagnózy, při záchvatu nebo třeba v každodenních situacích.
OBSAH STRÁNKY
- Sdělení diagnózy epilepsie dítěti
- Jak dítěti vysvětlit, co je to epilepsie
- Jak dítěti vysvětlit léčbu epilepsie
- Každodenní komunikace o epilepsii
- Komunikace při epileptickém záchvatu
- Komunikace s okolím
Sdělení diagnózy epilepsie dítěti
Mnoho rodičů dává přednost otevřenosti a mluví s dítětem o epilepsii na rovinu. Tito rodiče diagnózu dítěti sdělili hned, když se ji dozvěděli. Rodiče malých dětí pak často čekali, až bude dítě přiměřeně staré, než s ním o epilepsii začali otevřeně hovořit.
- Někteří rodiče dítěti pouze řekli, že je nemocné, a blíže diagnózu nespecifikovali.
- Jiní rodiče se dítěti snažili vysvětlit, co to epilepsie je a jak se projevuje.
Děti obvykle diagnózu přijaly jako fakt a dále se jí podle rodičů příliš nezabývaly.
Část rodičů dítěti diagnózu epilepsie nesdělila. Rozhodli se tak nejčastěji proto, že
- dítě bylo příliš malé,
- dítě by diagnóze nerozumělo.
Někteří rodiče se rozhodli diagnózu nesdělovat, jelikož
- dítě nechtěli zbytečně zatěžovat a přenášet na ně vlastní obavy,
- dítě nemělo žádná omezení vyplývající z epilepsie.
Jak dítěti vysvětlit, co je to epilepsie
Zejména rodiče mladších dětí se potýkali s tím, jak dětem srozumitelně vysvětlit, co to epilepsie je.
- Někteří rodiče proto dítěti jednoduše řekli, že má „nemocnou hlavičku“.
- Jiní se mu snažili epilepsii více přiblížit a popsat ji slovy, kterým bude dítě snadno rozumět.
Michal a Jana tedy mluvili o „blbinkách v hlavičce“, Irča zase o výbojích, které v hlavičce běhají a občas způsobí, že mozek na chvíli přestane pracovat.
Rodiče také dětem vysvětlovali omezení, která z epilepsie vyplývají, a snažili se je naučit, jak se chovat v případě záchvatu.
Jak dítěti vysvětlit léčbu epilepsie
Některé z dětí nechápaly, proč musejí brát léky nebo chodit na vyšetření, jiné zase čekala operace. Rodiče jim tak museli vysvětlit, jak probíhá léčba epilepsie.
- Aby projevy nemoci a její léčbu Lenka synovi přiblížila, využila jako pomoc seriál z lékařského prostředí, kde o epilepsii hovořili.
U mladších dětí pak rodiče používali obrazná pojmenování, aby si léčbu dokázaly lépe představit.
- Eva tak například hovořila o červících, kteří způsobují záchvaty a je potřeba je vytáhnout.
Někteří rodiče dále zdůrazňovali, že je dobré možnosti léčby s dítětem probrat a dát mu možnost společně rozhodnout o tom, jak bude léčba vypadat.
Každodenní komunikace o epilepsii
Každodenní komunikace o epilepsii probíhala v rodinách různě. Celkově se rodiče snažili být v přístupu k nemoci pozitivní a dítě motivovat k léčbě.
- Část rodičů zastávala názor, že je důležité o epilepsii hovořit otevřeně i v každodenním životě. S dítětem tak mluvili třeba o jejich omezeních a na epilepsii si klidně občas vzájemně postěžovali.
- Někteří rodiče zmiňovali, že je pro ně těžké dítěti vysvětlit, proč nemůže dělat všechny věci, které by chtělo.
- Část rodičů se rozhodla o epilepsii s dítětem příliš nemluvit, protože mu nechtěli dávat najevo, že je nemocné.
Komunikace při epileptickém záchvatu
Další oblastí, o které rodiče hovořili, byla komunikace s dítětem ve chvíli, kdy má epileptický záchvat. Pokud dítě předem pozná, že se blíží záchvat, je podle rodičů dobré
- situaci nezlehčovat,
- důvěřovat dítěti, že mu doopravdy není dobře.
Také by měli dítě předem naučit, jak se v případě záchvatu chovat – například:
- lehnout si na zem,
- odstranit ostré předměty z dosahu.
V průběhu samotného záchvatu většinou rodiče na dítě mluvili a uklidňovali je. Po skončení záchvatu pak dítě zklidňovali a snažili se mu zajistit odpočinek. Mnozí zmiňovali, že je to pro ně těžká situace plná bezmoci.
Komunikace s okolím
Rodiče, s nimiž jsme mluvili, se děti snažili vést k tomu, aby dokázaly o své nemoci hovořit. Je podle nich důležité, aby se za epilepsii nestyděly.
- Pro Míšapodhradí bylo důležité, aby se dcera dokázala o epilepsii bavit třeba se svým budoucím partnerem.
- Ryba syna podporoval, aby se sám ptal lékařů na to, co ho zajímá.
