Za první příznak epilepsie jsou považovány záchvatové stavy. Právě prodělání epileptického záchvatu u dítěte dovedlo rodiče k vyhledání lékařské pomoci. Rodiče popisovali různé zkušenosti s prvními symptomy epilepsie, kterých si u svých dětí všimli a na základě kterých je napadlo, že se s jejich dítětem něco děje.
OBSAH STRÁNKY
Několik rodičů popisovalo, že než zaznamenali první epileptický záchvat, všimli si, že s jejich dítětem není něco v pořádku. Některé děti si svým rodičům stěžovaly na bolesti hlavy, končetin, časté nevolnosti nebo popisovaly, že vidí věci, které neviděli rodiče. Někteří lidé, se kterými jsme hovořili, si všimli, že mají jejich děti různé potíže navazující na spánek. Hovořili o náhlých probuzeních s křikem, o nočních můrách, kroucení ze spánku, dechových obtížích nebo o opakovaném zvracení po probuzení. Rodiče si tyto projevy nespojovali s epilepsií nebo jiným zdravotním problémem, dokud nezačaly být častější a intenzivnější. Někteří rodiče si nevšimli žádného specifického projevu, který by jim byl podezřelý, ale měli pocit, že jejich dítě není úplně zdravé. Katka měla už od porodu intuitivní pocit, že její dcera není úplně zdravá. Epilepsie se u ní projevila, když jí bylo půl roku.
Někteří rodiče, se kterými jsme hovořili, vzpomínali, že se epilepsie u jejich dítěte začala rozvíjet nenápadně. Většinou rodiče popisovali, že první epileptické záchvaty nebyly natolik intenzivní a nápadné, aby si uvědomili, že se něco děje. Později se ale začaly symptomy objevovat častěji a s větší intenzitou. David popisoval, že se jejich syn občas někam zahleděl a cuknul u toho končetinami. Když s ním jeli na chatu, začali si těchto projevů všímat častěji. Janě a Markovi popisoval syn záchvaty jako motání hlavy. Nejprve si na tyto pocity stěžoval jednou za měsíc, postupně téměř denně. Teprve později Jana poprvé zaznamenala u svého syna epileptický záchvat. Postupný začátek epileptických záchvatů popisovali rodiče dětí, které mají absence (typ epileptického záchvatu – pro více informací navštivte sekci Podoby epileptického záchvatu).
Že se jedná o epileptický záchvat, nebylo rodičům vždy hned zřejmé. Někteří z nich se s epilepsií nikdy nesetkali nebo epileptický záchvat neviděli, případně si jej představovali jinak. Méně nápadné typy záchvatů, které se projevují např. krátkým zahleděním, pomrkáváním nebo jemnými záškuby při usínání, tedy nebyly rodičům z počátku podezřelé. Že se jednalo o záchvaty, jim došlo až zpětně. Honza u prvního záchvatu své dcery nebyl, říká ale, že kdyby ho viděl on, určitě by si nemyslel, že je s ní něco špatně. Její první záchvat se projevil vyvracením očiček.
Někteří z rodičů pojali podezření, že nestandardní projevy chování jejich dítěte nejsou „normální“, a začali se obávat, zda je zdravé. Irena 2 požádala svého otce, aby syna pozoroval, jestli si taky nevšimne zvláštních epizod zahledění, při kterých nereaguje.
Někteří rodiče uváděli, že se epileptické záchvaty u jejich dětí objevily náhle. Že se jedná o záchvat, bylo v těchto případech rodičům zřejmé. Epileptické záchvaty se u jejich dětí projevovaly křečemi končetin, vyvracením očí, silnou nevolností, ztrátou vědomí a někdy pádem na zem (viz Podoby epileptického záchvatu).
Epileptický záchvat od rodičů vyžadoval také rychlou reakci. Mnoho rodičů popisovalo, že byli při prvním záchvatu bezradní. Nevěděli, co se s jejich dítětem děje, ale poznali, že je něco špatně. Rodiče proto volali záchrannou službu nebo jeli s dítětem do nemocnice. Rodiče, kteří rozpoznali epileptický záchvat, se snažili dítěti pomoct, jak nejlépe v dané situaci dovedli.
Jak poskytovat první pomoc při záchvatu se dozvíte zde.
Pro rodiče bylo velmi stresující vidět vlastní dítě v epileptickém záchvatu. Většina z nich popisovala, že byli v šoku, vyděšení nebo prožívali paniku. Zároveň je často provázel pocit bezmoci. Nevěděli, jak mohou dítěti pomoci.
Michal, který jako dítě sám prodělával epileptické záchvaty, zachoval chladnou hlavu a přešel do mechanického fungování a řešení situace. Díky jeho zkušenosti ho záchvat u syna tolik nevyvedl z míry.