Po zjištění diagnózy nebo už v průběhu jejího zpřesňování je co nejdříve řešena kompenzace sluchové vady prostřednictvím kompenzační pomůcky, což jsou v první řadě sluchadla. Rodiče pro sluchadla používají občas zastaralejší výraz naslouchátka, u některých zdomácnělo označování sluchadel jako „ouška“ nebo „sluchátka“. Na výběru konkrétního sluchadla se podílí lékař-foniatr (v zahraničí tuto funkci může zastávat i akustický technik). Ten zajišťuje výběr optimální pomůcky pro kompenzaci sluchové ztráty konkrétního dítěte a veškerý další servis včetně nastavování sluchadla. 

Na trhu je v současné době několik značek sluchadel, které nabízí různé typy lišící se zejména počtem kanálů a pásem, počtem poslechových programů, provedením (závěsná sluchadla, sluchadla s externím reproduktorem, zvukovodová sluchadla) a v neposlední řadě i cenou. To, jaké sluchadlo vybrat, závisí na rozsahu sluchové ztráty dítěte a dalších faktorech. Nedá se jednoznačně říci, které sluchadlo je obecně nejlepší, je třeba hledat nejvhodnější řešení pro jednotlivé dítě. Rodiče se do výběru značky a typu sluchadla zapojovali různou měrou. 

Foniatři obvykle spolupracovali s více distributory a měli k dispozici více značek, v některých případech ale lékař doporučoval jen jednu značku. Někteří rodiče naopak možnost výběru neměli a foniatr jim přidělil konkrétní značku a typ, jiní rodiče věnovali výběru značné úsilí a zjišťovali si podrobné informace (internet, raná péče, distributor sluchadel). V ideálním případě mohla rodina v ordinaci sluchadla vidět a vyzkoušet. 

Výběr prvních sluchadel přichází v okamžiku, kdy je pro rodiče informace o vadě sluchu jejich dítěte zcela nová. Je to pro rodiče velmi náročné a citlivé období a mnozí z nich prožívají šok. V průběhu dalších fází přijetí skutečnosti, že jejich dítě má sluchové postižení, se mohou cítit pod značným časovým tlakem a mohou být zahlceni informacemi. V mnoha rozhovorech zaznělo, že rodiče chtěli pro dítě to nejlepší. Z pohledu rodiče je ale velmi obtížné vyhodnotit, která sluchadla jsou pro jejich dítě tou nejlepší volbou. Někteří hovořili o tom, že sluchadla vybrali ve spěchu a měli si zjistit více informací, jiní naopak ocenili, že jim foniatr sluchadla vybral a nemuseli se tím dále zabývat. Například Linda neměla možnost volit z více variant sluchadel vzhledem k typu sluchové vady svého syna.

Už při prvotním výběru sluchadel někteří rodiče společně s foniatrem mysleli na to, že se sluchová vada může zhoršovat nebo může být dodatečně zpřesněna diagnóza, a předešli tak případné nutnosti kupovat v blízké budoucnosti jiná, výkonnější sluchadla. Přehled o dostupných typech sluchadel však klade na foniatry nemalé nároky. Proto by například Ondřej ocenil, kdyby měl výběr sluchadel na starosti spíše odborník úzce specializovaný pouze na kompenzační pomůcky, který by mu byl schopný zodpovědět i konkrétní technické dotazy.

Pro zmenšení negativních faktorů ovlivňujících ostatní oblasti života dítěte je důležité vadu sluchu kompenzovat co nejdříve. Někteří rodiče byli spokojení, že sluchadla pro své dítě dostali velmi brzy, v řádu dvou až tří týdnů. Jiní vyjádřili nespokojenost s tím, že proces získávání byl zdlouhavý a čekání na nová sluchadla pro ně byla velká zátěž. Rodiče velmi malých dětí nebo dětí s méně závažnou ztrátou sluchu v některých případech nevnímali situaci jako naléhavou, proto ani dobu přesahující dva měsíce od diagnózy nepovažovali za příliš dlouhou. Rodiče zpravidla nevěděli, proč na sluchadla čekali déle, než je obvyklé.

Je třeba brát v potaz vytíženost a objednací dobu v ordinaci, výrobu individuálních koncovek (zhruba tři týdny) a dodání nových sluchadel. Jednou z okolností, která proces pozdržela, bylo čekání na finance od nadací. V některých případech došlo i k zapůjčení náhradních sluchadel do doby, než dorazí individuální koncovky a objednaná sluchadla. Při nákupu druhých nebo dalších sluchadel už byli rodiče v mnoha případech lépe informovaní o problematice kompenzačních pomůcek i o vadě sluchu jejich dítěte, a výběr sluchadel byl tedy pro ně snazší.

Někteří rodiče byli zaskočeni vysokou pořizovací cenou sluchadel (20–90 tisíc). O to víc je pak zaskočily i vedlejší výdaje při pořizování sluchadel (sušička, čisticí tablety) i další výdaje spojené s jejich provozem (tvarovky, baterie, pravidelný servis, výměna hadiček a filtrů). Jednou za 5 let přispívá na pořízení sluchadel zdravotní pojišťovna. V současnosti je příspěvek ve výši 2 x 10 000 Kč při binaurální korekci

Některým rodičům se povedlo sluchadla financovat v plné výši nebo alespoň částečně příspěvkem od nadace, v některých případech i od několika nadací současně. Například David získal sluchadla včetně bezdrátového zařízení díky veřejné sbírce víček, Pavle a Robertovi vypomohl zaměstnavatel. Některé děti podpořila širší rodina, ať už finančním darem, nebo alespoň půjčkou.

Potíže mohly nastat v případě, že se sluchadla ztratila nebo rozbila. Rodiče tak neměli nárok na příspěvek od zdravotní pojišťovny a museli rychle sehnat náhradu. Někteří rodiče řešili cenovou nedostupnost nákupem použitých, repasovaných sluchadel.