Doplňková a alternativní léčba
Rodiče, se kterými jsme hovořili, uváděli jako nejčastější důvod pro vyhledání doplňkové a alternativní péče podporu standardní léčby epilepsie. Rodiče se mnohdy cítili bezmocně a snažili se najít co možná nejefektivnější léčbu, která by jejich dětem pomohla. Jako doplňkovou léčbu volili rehabilitaci, fyzioterapii či pobyt v lázních. Někteří rodiče měli zkušenosti také s alternativními metodami, jako například východní medicínou či návštěvou léčitele.
OBSAH STRÁNKY
- Doplňková léčba
- Lázeňská péče pro děti s epilepsií
- Rehabilitace a fyzioterapie
- Alternativní způsoby rehabilitace
- Další typy doplňkové léčby
- Alternativní léčba
- Bylinky a doplňky stravy
- Další alternativní směry
Doplňková léčba
Doplňková léčba slouží vedle základní léčby k podpoře zdraví nemocného dítěte. Rodiče využívali jako doplněk ke standardní léčbě využívali
- lázeňskou péči
- fyzioterapii
- a rehabilitaci
Lázeňská péče pro děti s epilepsií
Pobyty v lázních byly jednou z nejvíce využívaných doplňkových metod ke standardní léčbě epilepsie u dětí, o které rodiče vyprávěli. Lázně dětem byly doporučovány přímo lékařem. Délka lázeňského pobytu se pohybovala od tří do osmi týdnů. Děti tento pobyt absolvovaly jednou či dvakrát ročně. Rodiče se často pobytu účastnili spolu s dětmi a mnohdy se do lázní rádi vraceli, a to nejen díky pozitivnímu vlivu, který lázně měly na zdravotní stav jejich dítěte, ale také i z toho důvodu, že zde mohli sdílet své zkušenosti s epilepsií u jejich dětí (více viz Sdílení zkušeností. Jako negativum lázní zmiňoval Jiří to, že jeho syn tam často nastydl.
Rehabilitace a fyzioterapie
Rehabilitaci pro své děti vyhledávali rodiče často, a to především z toho důvodu, že se u dětí kromě epilepsie objevilo také další onemocnění, které mělo vliv na pohybové dovednosti. Rodiče dětí s epilepsií zpravidla popisovali pozitivní vliv rehabilitace. Děti se snáze pohybovaly, učily se znovu chodit či preventivně posilovaly hrubou i jemnou motoriku.
Některé děti byly do rehabilitačních center odeslány po operaci. Něterým byla rehabilitace doporučena přímo lékařem. Našli se ale také rodiče, kteří se o rehabilitaci museli aktivně zajímat sami a vhodné centrum pro své děti sami najít. Mezi nejčastější rehabilitační metody využívané již v útlém věku patřila Bobathova či Vojtova metoda.
U starších dětí to byly především rehabilitační cviky či fyzioterapeutická cvičení.
S fyzioterapií se děti častokrát setkávají během jejich pobytu v lázních. Někteří rodiče však vyhledali fyzioterapii i v místě bydliště, aby cvičení ještě více podpořili. Rodiče zpravidla popisovali pozitivní vliv rehabilitace. Podle Adély se ale u jejího syna zvýšil kvůli rehabilitaci počet záchvatů, proto s rehabilitací raději přestali.
Alternativní způsoby rehabilitace
Někteří rodiče vyzkoušeli kromě klasických rehabilitačních technik také ty méně známé. Nejčastěji vyhledávali kineziologii v podobě hipoterapie či canisterapie. Kromě pozitivního vlivu na pohyb dětí rodiče uváděli, že tyto způsoby rehabilitace byly pro jejich děti zábavné.
Další typy doplňkové léčby
Biofeedback vyhledala Irena, která se o něm dozvěděla v organizaci, která se zabývá epilepsií. Jelikož byl přes tuto organizaci za zvýhodněnou cenu, tak se se synem rozhodli, že jej vyzkouší. Jeho efekt zatím nedokáže posoudit, pozoruje však, že je její syn více hravý a na lekce chodí rád.
Ryba se zajímal o psychosomatickou léčbu. Nejdříve o ní slyšel od svých přátel a následně si o tomto přístupu přečetl knihu. Rozhodl se vyhledat její autorku a svého syna k ní objednal. S odstupem času popisuje pozitivní efekt terapie a oceňuje, že do ní byla zapojena celá rodina.
Alternativní léčba
K alternativní léčbě se většinou lidé uchylují až ve chvíli, kdy standardní léčba nezabírá. Rodiče, se kterými jsme hovořili, měli s klasickou léčbou většinou dobré zkušenosti a věřili především lékařům, a proto neměli důvod vyhledávat další možnosti. Někteří z nich byli lékařem přímo varováni, aby se takovým metodám vyhýbali. Jiní rodiče si neuměli představit, že by kromě klasické léčby mohly být efektivní i další metody. Kateřina měla s alternativní léčbou špatné zkušenosti z minulosti.
Bylinky a doplňky stravy
Rodiče vyhledávali především bylinky a doplňky stravy, které by u jejich dětí podpořily imunitu, nervovou soustavu či paměť. Nejčastěji se jednalo o přírodní produkty, jako jsou bylinné kapky, čaje či odvar z černého sezamu. Z doplňků stravy volili rodiče hořčík, laktobacily či omega 3 mastné kyseliny. Účinky byly většinou pozitivní nebo neutrální. Negativní efekt měl v jednom případě pouze hořčík, po kterém se u syna Petry začaly objevovat záchvaty častěji.
Někteří rodiče vyzkoušeli také konopí v podobě kapek či olejů. Tento druh terapie vnímali jako nestandardní, a to především kvůli tomu, že je léčba s využitím konopí společností vnímána jako kontroverzní. Účinky této léčby byly různé. Petra ji u svého syna raději vysadila, jelikož se u něj zvýšil počet záchvatů. Miroslav konstatoval, že účinky u jeho syna bude možné posoudit až v dlouhodobém horizontu.
Genady a Petra se kromě bylinek a doplňků stravy zajímali také o homeopatii, o kterou rozšířili klasickou léčbu. Jejich zkušenost byla odlišná. Genady homeopatii nedůvěřuje, avšak připustil, že jeho dceři pravděpodobně napomohla s chutí k jídlu. Petra homeopatiky u svého syna podpořila léčbu klasickou, využila k tomu i další doplňky stravy.
Někteří rodiče vyhledávali východní medicínu, především tradiční čínskou medicínu. Mezi využívané techniky patřila akupunktura i tradiční čínské masáže. Tato léčba přinesla spíše krátkodobé zlepšení stavu. Na rodiče však působila pozitivně, jelikož měli pocit, že pro své děti udělali vše, co bylo v jejich silách, protože vyzkoušeli všechny možnosti léčby.
Další alternativní směry
Rodiče se rozhodli vyzkoušet také další alternativní směry. Jiří se obrátil na léčitele, se kterým měl již v minulosti dobrou zkušenost. Petra získala zkušenost s reiki. Přestože v reiki neměla důvěru, chtěla vyzkoušet vše, co by jejímu synovi mohlo pomoci. Ryba na doporučení své sestry vyhledal vědmu.
