A jak ti byla léčba ukončena?

Normálně, jako kdyby jsem jela na kapačku biologické léčby a tam mi řekli, že tahle už je poslední. Tam jsem skončila, pak už jsem jenom začala jezdit pravidelně na kontroly na to prvotní pracoviště, kde mě diagnostikovali. Jezdím tam pořád a vlastně člověk absolvuje po tom ukončení léčby takové velké kolečko zase. Tam bylo všechno v pořádku, takže od té doby považovali léčbu za ukončenou a jenom byly pravidelný kontroly.

Jak často jsi chodila nebo chodíš na ty kontroly?

Ze začátku jsem jezdila každého čtvrt roku, teď každého půl roku. Chtěla jsem říct po roce, ale na velké vyšetření. Teď je to tak, že jezdím každého půl roku na onkologii, musím mít výsledky krve, a každý rok mám prohlídku sono a mamograf ještě k tomu navíc. A další jiné vyšetření, jako astmatik chodím na plicní a tam mi pan doktor dělá každé 2 roky rentgen, jestli plíce jsou v pořádku. Ale bylo mi řečeno, že kdybych měla nějaký zdravotní problém, který budu řešit, tak že buď musím hned zavolat, anebo při kontrole říct, že něco řeším, a oni rozhodnou, jestli musím někam na další sono něčeho jiného, a to zatím se mi nestalo.

Co vám teda řekl ten onkolog? Nebo jaké máte teďka informace od onkologa?

Od onkologa mám informace, že vlastně momentálně jezdím každé 3 měsíce k němu na kontrolu. Teď jsem tam byla před Vánoci a pojedu tam z jara, kdy teda mně budou dělat zase kompletní vyšetření, odběr krve, sono prsou. Myslím, že i sono břicha. Takže teď tam zase budu mít takové to lékařské kolečko zdravotní. A zase za 3 měsíce další kontrola.

Jak to probíhá, ty kontroly?

Kontroly probíhají tak, že se pan doktor zeptá, jak se cítím, jestli mám nějakou otázku, jestli je všechno v pořádku. Pak si odložím, on mě prohmatá od krku až teda po ta prsa. Zkontroluje, zda nemám oteklé nohy, protože to. Teď jsem si vzpomněla, že to je další věc, kdy teda tyhle léky zadržují vodu v těle. Bylo mi řečeno, ať se připravím na to, že určitě se moje váha změní, že přiberu. A je to pravda, opravdu ta voda se zadržuje v těle, takže se dělají takové ty ďolíčky. Ale zatím to mám trošku snad aspoň pod kontrolou, tak uvidíme. Jestli třebas, když to bude trvat delší dobu, bude to víc, nevím. Takže pan doktor zkontroluje, jestli nemám křečové žíly na nohou. A když je vše v pořádku, tak zase příště.

A jak vy to vnímáte, že máte jít na kontrolu?

Já, vzhledem k tomu, že jdu k člověku, jak říkám, který se ke mně choval a chová velice dobře, tak mi to nevadí. Kdybych měla pocit, že jdu k doktorovi, kde jsem jenom jedno jméno z mnoha, tak by to bylo asi jiné. Ale že ten člověk ke mně přistupuje tak jakoby osobitě, tak mi to nevadí. Je to přístup toho lékaře, který když tam přijdete, podá vám ruku a pamatuje si, jak se jmenujete, a je to prostě. Působí to na mě dobře.

Jak teda probíhají? Vy jste říkala, že po ukončení léčby chodíte každé 3 měsíce na kontrolu. Pořád chodíte každé 3 měsíce?

Chodím pořád každé 3, a teď mám poprvé trošku protáhlý termín, jdu asi po čtyrech a půl měsících. Ale zase jsem mezitím měla nějakou dílčí kontrolu na jiném pracovišti. Na té gynekologii tam mají vyloženě jakoby. Zřídili tam sekci právě pro lidi s BRCA1 mutací genu, takže tam ještě chodím mimo onkologii na kontrolu a tam oni taky kontrolují něco, co by mohl ten gen způsobovat. I mě třeba poslali – byla jsem v létě na koloskopii preventivně, kde mně taky říkali, že u tady těch mutací je zvýšené riziko karcinomu střeva, takže jsem byla takhle. Nebo na oční chodím jakoby mimo. Tam je taky nějaké lehce zvýšené, to procento. Takže vlastně chodím krom onkologie i ještě potom na několik různých odborných pracovišť, kde mi dali ten seznam – mám tam i napsáno, jak často tam mám zajít, kam se objednat, telefonní čísla, všechno. Takže chodím přibližně, dalo by se říct, tak minimálně 10krát do roka někam na nějaké pracoviště spojené s tím mým onemocněním.

Jak dlouho je to teďka od ukončení léčby?

V únoru to budou 3 roky od ukončení, by se dalo říct.

Jak probíhá taková klasická kontrola, kam jdete?

Většinou jdu napřed na krev, tam mi naberou onkologické markery, a potom jdu k lékaři. Ten se mě zeptá, jak se cítím, jestli mě třeba někde nebolí, prohmatá mi jizvy, to je taková ta běžná. A pak vždycky ob jednu je ještě něco. Třeba sono jater nebo sono hrudníku. Případně když člověk si postěžuje, že já nevím, třeba právě jsem měla pocit, že mi nějak častěji píchalo v hlavě, tak jsem byla poslána na vyšetření s mozkem, a tam bylo všechno v pořádku. To potom jsou ta další vyšetření krom těch povinných, jednou ročně mít vyšetření plic a sona. I ta ostatní probíhají na základě toho pohovoru s onkologem. Když jsem si jenom na něco postěžovala, tak třeba mě někam dál přeposlal, když bylo vše v pořádku, tak to byl jenom ten pohovor.

Mezitím jsem pravidelně chodila na nějaké ty preventivní kontroly ohledně toho prsu. Vždycky to bylo v pořádku. V roce 2016 na jaře jsem tam byla, to už na mamografu objevili stíny, ale prostě žádný útvar, nic. Paní doktorka na onkologii na to řekla, že je možné, i když jsou tam trošičku cysty, tak ty cysty můžou způsobovat ty stíny. Takže jsme se domluvily, že uděláme preventivní kontrolu, jenom sono, za 8 měsíců. Byla jsem tam v prosinci 2016 a opět se tam ukázaly jenom zase ty cystičky, nic jiného. A dokonce se ty cysty i zmenšily. Takže jsme se domluvili už na dalším mamografu, který bude v srpnu 2017, a mezitím, i když člověk se kontroluje, pořád jsem neviděla nic špatného. A šla jsem tam v tom srpnu 2017 a to už na tom mamografu byl vidět nějaký útvar. Vlastně v podstatě, i když už se jednalo i o druhou stranu, druhý prs. A udělalo se sono. Na tom sonu to bylo trošku takové složitější, protože ani paní doktorka sama to nemohla skoro 10 minut najít. Po těch 10 minutách se jí to podařilo a povídá: „Hm, tam už něco je a myslím si, že tam jsou dokonce 2 útvary.“ Takže jsme se domluvily, že mě objedná na biopsii. Ta byla za týden.

Máte nějaké dlouhodobé následky, co se týká léčby?

Ne, ne, nemám, nemám. Ale já jsem měla opravdu kliku v tom, že to bylo časné stadium a ta léčba proběhla dobře. Teď vlastně i to, že chodím na kontrolu jednou za půl roku. Nejdřív ty kontroly byly po čtvrt roce, teď jednou za půl roku. I psychicky je to skvělé, protože vám jednou za půl roku řeknou, že nemáte tuhle rakovinu, plus ještě pár dalších asi tipů, když se dělají onkomarkery a tak. To mně přijde docela fajn. To mně možná bude chybět potom, ale nemám žádné. Necítím nějaké důsledky.

Jak dlouho budete ještě chodit na tyhlety kontroly?

Teď na jaře půjdu na tu půlroční kontrolu a oni to vždycky ještě dělají třeba, mám pocit, jednou za rok – dělá se mamograf nebo nějaké takové věci. To jsem byla teď. A pak se dělají ultrazvuky jater a nevím čeho ještě. A pak mám pocit, že ty kontroly jsou možná po roce. Ale nevím, jak dlouho se to ještě bude táhnout a jestli potom člověk nějak vystoupí úplně z toho systému. Nevím, jak to tam bude.

Co vám teda všechno dělají na téhle kontrole?

Na té kontrole většinou je odběr krve, kde se kontrolují, předpokládám, ty onkormarkery, jestli náhodou něco nevyskočilo. Potom doktorka zkontroluje. Teď třeba jsem byla na tom mamografu, tak se jí zobrazí tohle. Zase úžasná věc, že tam pošlou do toho počítače ty snímky, takže se nemusí nikde čekat a přebíhat a přenášet. Takže zkontroluje tohle a pak je běžná kontrola, prohmatá uzliny, prohmatá prsa, vleže prohmatá břicho, zkontroluje, jestli nejsou oteklé kotníky. Taková opravdu rychlá kontrola celého těla.

.

Ty kontroly potom, po té biologické, v průběhu té chemoterapie a té biologické léčby, jsou takové častější. A když už to vypadá, že jste na správné cestě, tak vás onkolog trošku pustí ze zřetele. Je to úplně úžasné období, protože každá kontrola je taková dost nepříjemná, a my jsme se na tom shodly i s děvčaty, ať tam chodíte 5, 10 let, tak vždycky je to o tom, že prostě se vám zvedne tlak. Doopravdy, ten problém tam je, ten psychický. A že se na to připravujete a jsou tam různé průjmy, bolesti hlavy, jak to zase dopadne. Jo, je to obrovská únava. A většinou člověk ten druhý den prospí. Je to takové, že nikdy nevíte, co přijde a jak přijde, i když jsou tam na vás všichni hodní, všechno jde rychle. Až teda na to čekání u paní doktorky, u té paní primářky, protože tam se to nedá ovlivnit. Tam přicházejí i nové případy, které když vidíte – že přivede muž svoji mladou ženu a ta se neposadí ani na židličku a klesne vedle ordinace –, to prostě jsou pro vás takové šoky, které tam zažíváte. A vidíte to tam, že se to děje, že ta žena je tak unavená, že mu prostě se tam sveze. Tak to jsou lidi, kteří jdou třeba dopředu. Nebo lidi, co jdou na chemoterapii a musí mít ty, tak oni jdou dopředu. A potom jsou ti lidi, taková ta klasická kontrola, a musíte tam počkat, a počkáte tam z vděčnosti, že vás vůbec někdo takhle zkontroluje a že jste takhle v pořádku. To vidím jako bonusové, nehledě k tomu, že tam ještě chodí takové pracovnice a třeba nabízejí kafe, časopisy, což je něco úžasného, že někdo s úsměvem vás osloví. Je to vždycky o tom pohlazení, protože jste na místě, kde jste toho prožili dost, kde se nechcete vůbec vracet, a musíte tam jít, a v podstatě jste svým způsobem tady vzadu vděční za to, že tam jste, že tam prostě můžete přijít a že se o vás starají. Takže ty kontroly jsou pravidelné a jsou takhle nařízené. Nemusíte se jich zúčastňovat, to záleží všechno na vás, každý to bereme jinak, jsou lidi, kteří se tam už potom neukážou a myslí si, že je to všechno v pořádku, nebo chtějí, aby to bylo všechno v pořádku, protože já si osobně myslím, že je to i o tom podvědomí, jak se cítíte a jak fungujete.

Lázně jsem absolvovala, musím říct, že to bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát, protože opravdu ten klid a 3 týdny péče o mou osobu a takové bezstarostnosti. Samozřejmě, že jste v kontaktu s rodinou, ale nemusíte to řešit, protože nejste na tom místě. Řešíte to po telefonu, dáte nějakou radu, ale dál prostě to musí vyřešit ten partner. Což chudák teda řešil, ale já jsem byla o prázdninách, takže odpadla starost se školou, s nějakým ranním vstáváním a podobně. Babičky si rozebraly děti, takže myslím si, že v tomhle to bylo lepší a já jsem ty lázně si mohla užít v plné míře. A udělalo mi to velice dobře nejen na tělo, ale i na duši.

Lymfomasáže jsem začala brát, jak jsem byla po první operaci. Potom v roce 2006, říjen, listopad jsem byla lázních, protože onkologický pacient musí do roku po ukončení léčby nastoupit lázně. Teda to bylo do dvou – teď už je to změněné, je to do roka. A tam ten lymfoven mi nastavili, takže potom už, jak jsem dojela domů z lázní, jsem si to vyhledala, kde se to dělá u nás tady.

Potom jsem jela do lázní a řekla bych, že to mi hrozně pomohlo, tak jsem i se nastartovala, že jsem začala hubnout, což šlo krásně do chemoterapie, pak už ne.

Jak dlouho jste byla v lázních?

3 týdny.

A kdo vám to doporučil?

Doporučila mi to, první jsme se bavily, vlastně zároveň to byla onkoložka i praktická doktorka. Ty mně hned vlastně, když jsem začala léčbu, říkaly, abych potom to nezanedbala a jela do lázní, což bylo fajn.