Bála jsem se samozřejmě, před tou operací, ale lékaři vždycky přišli a o všem mně řekli, co a jak bude, i jako při narkóze, všechno. Musím říct, že tam, kde jsem byla operovaná, byl moc vstřícný personál. Fakt, lékaři, kteří se tam o mě starali, vždycky přišli a všechno mi řekli dopředu a mě to úplně uklidnilo. Je fakt, že po té operaci, jako věděla jsem, co a jak bude, ale sama jsem taky byla zaskočená určitými věcmi, bolestí, tím, jak to probíhá potom. To jsem dopředu vědět nechtěla, ale asi když některé věci musíte absolvovat, tak je lepší o nich moc nepřemýšlet a prostě nějak to zvládnout a moc se v tom nepitvat.

Máte po operaci nějaké následky?

Následky mám, a to ten sekundární lymfedém. Protože kromě částečné operaci prsu mně byly odoperovány v axile i lymfatické uzliny. A to je věc, s kterou jsem se dodneška nesmířila a nesrovnala, i když jsem to celkem všechno snášela dobře, protože v té době už existovala takzvaná sentinelová metoda. A kdyby se tahle metoda použila – což je vyšetření první lymfy –, tak by nemuselo dojít k tomu následnému problému, který v současné době mám. To znamená lymfatický otok.

Jak s tím lymfatickým otokem pracujete?

Snažím se sama cvičit a čas od času docházím na lymfatické masáže, ty jsou manuální a přístrojové.

Radil vám někdo, co s tím?

Ano, radil. V tom občanském sdružení, které jsem začala navštěvovat, naše cvičitelka, která byla profesorkou na fakultě zdravotních studií a nám všem připravila cvičení přímo na míru, tak ta si všimla, že každá moje ruka je jiná. A ona byla ta, která mě poslala na rehabilitaci, kde už se mě ujali, kde mně to i vysvětlili, snažili se to i mého partnera naučit, aby mně třeba i pomohl.

Jak dlouho po operaci to bylo?

Tohle bylo tak rok po operaci. Přibližně rok.

A ten rok jste s tím nic nedělala?

Ne, já jsem si toho nevšimla, nevěděla jsem, že něco takového existuje. A je docela možné, že jsem si to i přivodila sama tím, že jsem na sebe nebyla hodná, nebyla jsem k sobě šetrná. Protože i ta operace přináší s sebou nějaké omezení. Takže práce na zahrádce, kterou bych dělat neměla, a takové další a další věci, tak možná i to k tomu přispělo. Nevím, možná že to přišlo samo. Snažila jsem se to sama pro sebe vyhodnotit, kde jsem třeba udělala chybu. Ale byla jsem ráda, že ta paní profesorka mě na to upozornila, protože člověk jako sám sebe nevnímá někdy.

.

Po operaci už to bylo lepší, protože jsem si říkala, že to bude lepší. Prostě odstranili to. Jen jediný problém, který jsem měla ještě v nemocnici, byl, že hned po operaci jsem měla lymfedém. A sestra, která přišla, tak se mnou vůbec necvičila, dala mi nějakou brožurku a já ještě neměla ani žádnou epitézu, nic, tak jsem se tím moc nezabývala. Ona mi ani nezdůraznila, že po té ablaci by se mělo hned začít cvičit, aby ten otok zmizel. Ono je to hrozně důležité. Až po léčbě jsem teprve začala chodit s lymfedémem na nějaké takové vodní masáže a myslím si, že teď už je to mnohem lepší než dřív.

A jak jste na to přišla, že máte chodit na ty vodní masáže?

Říkala jsem, že mi začíná ten lymfedém a že mě bolí ruka, a můj gynekolog si s tím nevěděl rady. Řekl, že by mně mohl dát maximálně nějaké prášky, ale že neví, jak by působily, a myslím, že potom mě vlastně z té nemocnice – tam jsem to byla taky říct vlastně –, tak oni zařídili, že jsem přímo v té nemocnici chodila na nějaké vodní masáže. Jinak, co se týče toho lymfedému, tak tady v krajském městě lymfolog jako takový nebyl a na onkologii to brali spíš jako vedlejší věc. Oni léčili tu hlavní nemoc, a neměli jsme tady nikoho, kdo by vám ohledně toho poradil. Možná, co se týče toho lymfedému, mohli se asi trošičku víc tomu pacientu věnovat. Jenže vzhledem k tomu, že oni jich tam mají hrozně moc, tak asi ty základní informace podávají takhle. Taková věc další byla operace lymfedému, kterou jsem prodělala ve velkém městě ve fakultní nemocnici, a hrozně mi to pomohlo.

To byla nějaká léčebná studie? Nějaká nová metoda?

Byla to taková nějaká, myslím si, trochu i studie. Já teda o té studii moc nevím, ale vím, že mi pan doktor – nebudu jmenovat – nabídl operaci lymfedému. Takže já jsem tam šla. Bylo to formou jakoby liposukce, já měla ten lymfedém opravdu ošklivý. I přes ten rukáv, přes to cvičení a přes prostě tady ty věci. Tak on mi to nabídl, to bylo perfektní a dělalo se to teda pomocíjakoby liposukce, že tam byla jenom krátká narkóza, z půlky ruky udělali jenom dva takové vpichy a z druhé půlky ruky taky jenom dva vpichy a vysáli vlastně nějakým způsobem, nevím, jestli tu lymfu, nebo něco. Nejsem odborník, nemůžu to popsat odborně. A navíc teda trochu to bolelo, neříkám, že ne. Ale po dalších 9 let já se cítím úplně perfektně. Teda ten rukáv taky musím nosit, ale ta ruka se mi před tím nevešla třeba do rukávu. Teď se mi do toho rukávu vešla úplně celá. Nemusela jsem si zvětšovat rukáv, nemusela jsem přemýšlet o tom, jestli si koupím něco tohle na sebe, nebo támhleto na sebe, že se do toho nevejdu. Jo, hrozně mi to pomohlo.

Jak jste zvládla operaci?

Operaci si myslím, že jsem zvládla dobře. Ani jsem neměla strach, jako že bych se toho bála, prostě akorát jsem netušila, co bude potom, ale byla jsem nakonec překvapená, že vše bylo úplně v pohodě. Velice bolestivý byl ten první den. Ona to byla opravdu velká rána, dají vám samozřejmě 150 tisíc léků, ale přece když jsem se probudila, cítila jsem velkou bolest. Jen jsem řekla – protože hned přiběhl doktor a ptal se, jak mně je –, tak jsem řekla, že to hrozně bolí, a on mi přidal okamžitě léky, takže úplně v pohodě. A druhý den, když jsem se vyspala, tak samozřejmě člověk tu ránu cítí, ale nebylo to nic šíleného. Prostě úplně v pohodě. No, a pak je rehabilitace a pomalu se začíná s tou rukou hýbat.