Rozhodování o léčbě
Rozhodování o léčbě
Rozhodování o léčbě je proces, na kterém se společně podílejí lékař a pacient. Před samotným rozhodnutím jsou mnohdy pacientovi doporučena ještě další vyšetření, která pomáhají k přesnějšímu určení typu onemocnění.
V této části ženy hovoří o tom, jak se na rozhodování o své léčbě podílely. Ivana P. říká, že postup léčby stanovil její lékař až po všech vyšetřeních. Většina žen prošla několika vyšetřeními, která pomohla stanovit způsob léčby. Nejčastěji to byla interní vyšetření, rentgen plic, ultrazvuk srdce, EKG. U některých žen se také vyšetření doplnila o CT (počítačová tomografie), magnetickou rezonanci, PET/CT (pozitronová počítačová tomografie). Většině z nich byla provedena scintigrafie kostí, která zjišťuje přítomnost metastází. Některá vyšetření (MR-magnetická rezonance) ženy popisovaly jako nepříjemná, kvůli stísněnému prostoru. Žofce se nelíbilo, že nemohla po PET/CT ke svému dítěti, protože jí byla aplikovaná radioaktivní kontrastní látka.
Lenka B. podstoupila další vyšetření před plánovanou léčbou.
Na začátku to byla scintigrafie kostí, zjišťující, jestli se to objevilo v kostech, rentgen plic, srdce, mamografie. Tím doplňovali ten nález, takže šlo o oboustrannou mamografii. Potom to scinti, jestli se to nedostalo náhodou do kostí, a biopsie, ta byla nejdůležitější, aby před operací věděli, s čím mají tu čest, a pak už přišla operace.
Profil:
• Jméno: Lenka B.
• Věk v době rozhovoru: 41 let
• Věk při obdržení diagnózy: 38 let
• Zobrazit celý profil
Několik žen hovořilo o tom, že způsob léčby byl u nich daný typem rakoviny. O léčbě tedy rozhodnout nemohly. Některé se ani rozhodovat nechtěly. Marcela K. hovořila o tom, že se rozhodovat nechtěla, chtěla podstoupit léčbu a věřila, že je to tak správné. Další ženy uváděly, že se jich nikdo na nic neptal a postup léčby jim byl lékaři pouze oznámen.
Jitka cítila, že léčba je daná, byla to přímá cesta.
Já bych řekla, že ona ta cesta vlastně byla docela daná. Jsem prostě člověk, který má rád věci, které jdou tak nějak spádově. Takže jsem se vždycky chytla té varianty, která byla radikální a přímá. Ono moc možností, si myslím, v tomhle nebylo. A věděla jsem, že je vždycky třeba udělat radikální krok. Když by bylo třeba odejmout celý prs, tak by se nedalo nic dělat.
Profil:
• Jméno: Jitka
• Věk v době rozhovoru: 45 let
• Věk při obdržení diagnózy: 44 let
• Zobrazit celý profil
Pro některé ženy bylo důležité začít ihned s léčbou a nerozhodovat se. Další hovořily o tom, že pro ně bylo podstatné, aby „to“ měly ze sebe pryč. Kačka prohlásila, že věděla, že udělá vše pro to, aby byla zdravá. Pro Stáňu A. bylo prioritou přežít.
Káma byla ochotná podstoupit cokoliv, aby se jí ulevilo.
Víceméně mi paní doktorka řekla: prostě to bude takhle. Asi kdybych začala protestovat, nebo něco, tak asi by. Samozřejmě, vždycky má člověk možnost to odmítnout, zase ale proč? Já paní doktorce věřím, nemám důvod to odmítat. Navíc v té chvíli jsem opravdu byla ochotná podstoupit cokoliv, hlavně aby se mi ulevilo.
Profil:
• Jméno: Káma
• Věk v době rozhovoru: 42 let
• Věk při obdržení diagnózy: 40 let
• Zobrazit celý profil
Některým ženám byl určitý typ léčby doporučen a samy se pak mohly rozhodnout, jestli léčbu podstoupí, nebo ne. Další pacientky dostaly na výběr z možností, ze kterých si měly vybrat.
Julii D. lékařka popsala léčbu a ona si mohla vybrat, jestli ji podstoupí.
Samozřejmě, když mně popíše tu léčbu, tak já můžu něco dělat. Doktorka mně to nepodávala stylem „Můžete to, to a to“, ale řekla: „Takhle by to mělo být.“ Protože každému to šijí na míru, že s tím můžete souhlasit a nesouhlasit. Pokud se vám to nezdá, tak se můžete zeptat, ona vám zase vysvětlí, co by mohlo být jinak, nebo ne jinak, ale můžete se rozhodnout léčbu odmítnout a jít domů.
Profil:
• Jméno: Julie D.
• Věk v době rozhovoru: 63 let
• Věk při obdržení diagnózy: 58 let
• Zobrazit celý profil
Pavla dostala od lékařky doporučení, pak se musela rozhodnout sama.
Šla jsem si pro výsledky a tam už mně paní doktorka řekla, že to je zhoubný nádor. Nicméně, jela jsem tam pak ve středu a řekla mi, jaké jsou možnosti. Sdělila mi tu diagnózu a řekla: „No, buď odstraníme jenom nádor, nebo obě prsa, nebo se budete nejdřív léčit.“ Žádné doporučení vám ten lékař vlastně nedá, musíte se rozhodnout sami. Ona mi řekla, jaké jsou možnosti, poslala mě domů a já jsem jí za 2 dny měla volat, jak jsem se rozhodla. I když jsem úplný laik.
.
Profil:
• Jméno: Pavla
• Věk v době rozhovoru: 36 let
• Věk při obdržení diagnózy: 35 let
• Zobrazit celý profil
Ženy hovořily o tom, že ohledně léčby důvěřovaly svým lékařům. Jana H. se rozhodla, že lékařům věří a podstoupí všechno, co jí doporučí. Barbora popsala své rozhodnutí se léčbou nezabývat a svěřit se plně do péče lékařů.
Barbora důvěřovala lékařům a do jejich práce jim nezasahovala.
Nevyhledávala jsem. Já si myslím, že to má každý člověk úplně jinak, já jsem si říkala, že se tím nebudu moc zabývat, že to nechám na doktorech, že to je jejich věc, nebudu si studovat na internetu diagnózu a léčebné postupy a kontrolovat, jestli to dělají dobře. Přišlo mi, že mám co dělat sama se sebou a že nebudu ještě do toho doktorům nějak zasahovat. A je fakt, že v doktory jsem měla opravdu důvěru.
Profil:
• Jméno: Barbora
• Věk v době rozhovoru: 48 let
• Věk při obdržení diagnózy: 44 let
• Zobrazit celý profil
Další ženy se postup léčby dozvěděly u mammární komise, během které se sejde konzilium lékařů a rozhoduje o nejvhodnějším postupu léčby.
Monice C. sdělili lékaři postup léčby po konziliu.
Bylo to tak, že bylo konzilium, které bylo velice dlouhé. Nejdříve jsem tam šla, všichni si mě prohlídli, podívali se do lékařských zpráv, které jsem měla. Potom se zavřeli, konzultovali to spolu a až pak mě pozvali na konečnou definici toho, na čem se dohodli. Byl tam můj onkolog, moje mamoložka a další dva nezávislí onkologové. A tím, že tam těch osob bylo tolik, tak jsem to jejich rozhodnutí přijala, akorát mi vysvětlili, co mě čeká. Pan doktor onkolog mě upozornil na to, že pokud bych chtěla nějakou alternativní léčbu, že mi to rozhodně nemůže nijak zakázat, že můžu mít i tu alternativní léčbu současně s tou chemoterapií, ale že se mám zamyslet sama nad tím, že oni potom nemusí vědět, jestli to zlepšení nastává na základě chemoterapie, nebo přijde zhoršení jako reakce na základě té alternativní léčby. Většinou když člověk není zvyklý pít nějaké bylinky nebo něco a pak to do sebe lije horem dolem, tak to je asi tak, jako když nejíte léky a pak si dáte hrstku. Takže já přistoupila na to, že důvěřuji lékařům.
Profil:
• Jméno: Monika C.
• Věk v době rozhovoru: 43 let
• Věk při obdržení diagnózy: 38 let
• Zobrazit celý profil
Při rozhodování o léčbě některé pacientky využily rady svého okolí nebo lékařský druhý názor. Lenka A. si chtěla ověřit postup léčby, který jí byl navrhován, a e-mailem se dotázala u lékařů v jiné nemocnici. Další pacientky o možnosti druhého názoru věděly, ale nevyužily ji, důvěřovaly svému lékaři. Některé ženy byly na konzultaci k dalšímu odborníkovi poslány svým lékařem. Jiné pacientky o této možnosti neslyšely nebo je to nenapadlo.
Jana C. důvěřuje své lékařce, která jí pomáhá s rozhodnutím a vyhledáním odborníků.
Slyšela jsem o tom, ale neměla jsem to zapotřebí. Moje onkoložka mě poslala do toho centra při mé druhé rakovině. Říkala: „Sice vím, co vám budu dávat, ale já vás tam ještě pošlu.“ A tam schválil ten způsob léčby, té chemoterapie, pan doktor, to s ním se domluvila. A to, co ona mi chtěla dát, on jí schválil. Takže to byl vlastně taky druhý názor. Ona je totiž fakt dobrá. A i při té druhé operaci jsem se jí ptala, jestli jsou tam dobří chirurgové, protože tam je to dneska takové všelijaké. Střídají se tam lékaři, ti dobří odcházejí a přicházejí tam takoví ti zahraniční. A já jsem se jí ptala, jestli je tam nějaký dobrý chirurg, a ona mi doporučila chirurga a říkala – to bylo od ní hezké –, že i ona sama by se od něj nechala operovat.
Profil:
• Jméno: Jana C.
• Věk v době rozhovoru: 66 let
• Věk při obdržení diagnózy: 56 let
• Zobrazit celý profil
Zuzka o druhém názoru slyšela, ale neměla důvod ho využít.
Nebylo tam nic, proč bych si vyhledávala další názor. Možná to přichází tehdy, když žena zjistí, že v sobě tu rakovinu má a řeknou jí, že doporučují ablaci prsu. A ona v tu chvíli třeba přemýšlí: „Je to nutné?“ Tak v té době ji určitě zajímá druhý názor, nechce si připustit, že by ta operace měla být tak zásadní, tak radikální. Tak možná v té době, když člověk hledá, co bude, jak bude, tak tehdy potřebuje druhý názor. Když je to pro něj taková zásadní změna. U mě, jestli to byla nějaká výhoda – já dneska to vidím jako výhodu –, tak jsem prostě přišla, operovali mě, hotovo, teď to budeš řešit. Já jsem neměla na vybranou, jestli nejdřív léčba a potom, když se to zmenší, tak uděláme zákrok. U mě to bylo radikální od začátku.
Profil:
• Jméno: Zuzka
• Věk v době rozhovoru: 55 let
• Věk při obdržení diagnózy: 43 let
• Zobrazit celý profil
Rozhodování o léčbě probíhalo i v průběhu onemocnění. O tom se můžete více dozvědět v dalších tématech, která se zabývají jednotlivými léčebnými metodami.
