Konkrétně karcinom prsu, když můžu mluvit za sebe, tak konkrétně já mám představu, co by mohla být příčina, nebo co je příčina nebo byla příčina tohoto onemocnění. Co se mě týče, já si myslím, že převážně je to stres, který jsem nějakým způsobem zvládala, protože sem tu energii vždycky někde našla, ale nebylo to vyvážené. Já jsem dávala, ale nedostávala. Nedostávala jsem tu stejnou energetickou potřebu, kterou jsem vydávala. Stres v zaměstnání, nedostatek spánku, potom druhá směna v domácnosti, protože jsem vlastně přebírala jako kdyby zodpovědnost i za manžela, který chodil pozdě domů z práce. Takže na jednu stranu tady tohle a na stranu druhou jsou to moje, bych tak řekla, psychosomatické problémy. Je to, když jsem se tak nad tím zamýšlela, vlastně všechno, co souvisí s minulostí. To jsou v mém případě nějaké negativní postoje k sobě samotné, co jsem měla, nebo co ještě třeba mám, to, co nemám vyřešené. Negativní emoce, které jsem prožívala. Nějaká ukřivděnost, hněv, vztek, kdy se člověk snažil dávat nebo byl tady pro druhé, ale nedostával to, co by potřeboval. Kdy čekal, že se i o něj bude někdo starat, ale nedostával to, ono to nepřicházelo. Pak se to v něm kumulovalo, kupilo se to. Ty negativní pocity se najednou zacyklovaly. Teď se z toho třeba stal nějaký vzorec, který se opakoval, a strašně mně to ztrpčovalo a znepříjemňovalo život, nebo znepříjemňuje pořád, protože se musím přiznat, že taky ještě s tím bojuji, byť se snažím myslet pozitivně a vnímám tady tuhle nemoc jako dar.

Stres – u mě to určitě byla psychosomatika.

Co to znamená – psychosomatika?

Že si to člověk asi vnukne tak nějak sám. Nebo to tělo už mu samo řekne: „Začni odpočívat, udělej něco sama pro sebe.“ A já to neposlouchám. Když to tělo potřebuje nějakým způsobem zastavit a řekne: „Neposlouchala si? Tady to máš.“ A v tu dobu jsem i řešila nějaké vztahy s mým bráchou, a dokonce jsem si sama sobě řekla: „Ty jo, co by ho asi přimělo k tomu, aby mu to otevřelo oči?“ A tak mě napadlo, jestli jsem si to nevnukla takhle sama. Když si budu pořád říkat „budu nemocná, budu nemocná, budu nemocná“, tak onemocním, to je jasné.

A jak jsem měla čas o tom přemýšlet a začala jsem zjišťovat, že jsem do té doby žila pro všechny, byla jsem 200% máma, 200% manželka, 200% dcera, pro všechny kamarády, kamarádky, všechny okolo bych se rozkrájela, ale furt jsem nemyslela sama na sebe. A tady v té době, kdy jsem měla čas přemýšlet, jsem přišla na to, že to tak opravdu je, že asi bych to měla dělat jinak.

Zrovna minulý týden jsem četla, že zkoumají, a vlastně vůbec nevědí, kde ten zárodek je, s čím se do toho těla dostane. Všichni máme nějaký ten zárodek rakoviny v sobě a u někoho se to prostě projeví a u někoho ne. Někomu to zmizne a někomu ne. Pořád se ještě bádá. Dneska to slyšíte tak a zítra zas onak, takže kdo ví.

Takže je to podle mě psychosomatika trochu. Já Jsem se třeba podvědomě celý život – hlavně potom, co mi umřela maminka – bála, že budu mít rakovinu a nevychovám svoje děti. A dostala jsem to v těhotenství. Mně přijde, že si to člověk možná trošku přivolá sám.

Příčina onemocnění je úplně jasná, a to hlavně dlouhodobé psychické vyčerpání. Nemyslím si, že bych fyzicky na tom byla špatně, ale pokud jde o psychické vyčerpání, je mě skoro úplně jasné, že problém jsou muži. Partneři, kteří mě zklamali, protože mám 2 děti, každé mám s jiným partnerem a v podstatě oba dva partneři mě opustili. A to je ještě slabé slovo. Nejen opustili, ale vůbec nejsou v žádném kontaktu s dětmi. Tak jsem se k tomu utrápila, k té nemoci. Vím to.

Já si myslím, že jednak teda velký vliv budou mít spouštěče. Takový ten primárně nějaký genetický vliv, ať už právě tahleta mutace BRCA 1, 2, anebo už přišly na různé další mutace, které to můžou způsobovat. To bude asi takové to hlavní. A pak si myslím, že takový ten momentální spouštěč může být, myslím si, hodně stres nebo to, když o sebe člověk nepečuje. O svoji duši třeba, umět se zrelaxovat, nepřipouštět si hlouposti, co se nám běžně stávají, ale naučit se nechat je někam odplavat pryč a zbytečně tím sám sobě neubližovat. A pak ještě, jak já říkám, jsme taková doba jedová. Člověk  si sice myslí, jak jí zdravě, ale koupí si nějakou zeleninu a pak zjistí, bůh ví čím vším může být nastříkaná. Aby člověk žil úplně zdravě, tak by musel asi mít fakt někde svoji zahrádku. A tam mít ještě prošetřenou půdu, že se mu tam ze sousedovy zahrádky nedostává nějak roundup (pozn. herbicid na hubení plevelu) a podobně. Takže si myslím, že v dnešní době toho přibývá asi hodně kvůli tomuhle. Ve všem jsou chemikálie. Bohužel. To je takový můj názor.