Stalo se to opravdu úplně náhodou. Sama jsem si v životě nedělala samovyšetření a všechno jsem znala jen tak, že jsem někde něco zahlídla, něco si přečetla. A náhodou jsem seděla takhle večer na gauči, jen v mikině, neměla jsem spodní prádlo, a když jsem si dala ruce křížem přes hrudník,  najednou jsem ucítila, že tam je něco, co tam být nemá, že v tom prsu něco je.

Ještě před tou diagnózou jsem chodívala na vyšetření, na preventivní kontroly k paní doktorce onkoložce. Stejnou diagnózu měla totiž i moje maminka, proto jsem se takhle hlídala, už vlastně zhruba 3 roky předtím. Chodila jsem pravidelně po půl roce, platila si ultrazvuk – neměla jsem ještě nárok na bezplatné kontroly, ale brala jsem to jako investici do zdraví. Navíc onkoložka mně prohlížela prsa i gynekolog mě pečlivěji vyšetřoval, protože jsem byla v rizikovější skupině. A při jednom takovémto kontrolním ultrazvuku přišli na to, že tam mám karcinom. Už dospěl do takového stadia, že byl docela veliký. Pro mě to bylo docela překvapení, říká se, že u mladých pacientek jsou takové nahmatatelné nebo dobře viditelné. Já jsem to ale vůbec nějak nepocítila. Při samovyšetřování jsem si ho vůbec nenahmatala. Až ultrazvuk ukázal, že teda tam něco je.

Nemůžu říct, že bych si uvědomovala, že je něco špatně, na mě to padlo jak blesk z čistého nebe, protože ve svém životě nemám moc věcí normálně. Jak už to bývá, napřed jsem měla naštípnutou kost v nártu, se kterou jsem chodila na rehabilitace. Když jsem s nimi skončila, tak asi týden nato jsem šla ráno do práce a spadla tak nešťastně, že jsem utrpěla otřes mozku. Přestávala jsem slyšet a vidět, a proto jsem šla k lékaři. No, a při té příležitosti, když mě posílali na různá vyšetření, tak mi zjistili, že mám bulku tady v podpaží.