Samozřejmě mě taky napadly různé tyhle alternativní léčby, to ano, ale nikdy jsem tomu nevěnovala pozornost, že bych řekla: „Nebudu se léčit klasickou cestou.“ V tom jsem měla k těm doktorům důvěru, to ano. Říkala jsem si: „Ano, budu to brát jako podpůrně, třeba.“ Ježíš, moje máma mi nalouskala takových meruňkových jader a všechno mi nosila: ty rakytníky, ty goji a všechno, co si jako všude kde přečetli. Vyryla by pro mě i ty pamprlice. A všechny tyhlety věci, které jako na tom internetu jsou a kolujou. Ale já jsem řekla, že neznám reálně člověka, který by se tímhle tím způsobem vyléčil. Tak ano, můžeme to podpořit tímhle, ale rozhodně bych se na to nespoléhala, nikdy teda. Nikdy.

Ani ne tak v nemocnici, ale spíš nějak celkově, když to vezmu jako z okolí a takhle, nebo třeba i z řad známých, tak bych nejradši nedostávala informace v takovém tom smyslu, že mají nějaký zaručený lék, který je lepší než chemoterapie. To mě vždycky nejvíc dokázalo zvednout ze židle, když někdo přišel s nějakým zázrakem ve stylu, že když budu pít po ránu savo nalačno a zaklopím to citronovou šťávou, tak že zaručeně se uzdravím. A podobné nesmysly, co jsem se občas doslechla, opravdu to bylo strašné. To mi lezlo už potom, když už to bylo asi popáté, co mi to někdo začal podsouvat, tak už mi to opravdu vadilo. Prostě to bylo i nepříjemné. A i takové ty řeči ve smyslu, že chemoterapie nepomáhá, že kvůli ní umřu. Byli fakt i takoví lidi, co si to dovolili říct. Tak to mě vždycky trošku jako poslalo na dno, že někdo vůbec je schopný takhle se zachovat.

Ty doplňky stravy já beru z toho důvodu, že když si vezmete okurku a rajče, které dozraje v Kauflandu, tak jakou to mám výživnou hodnotu? Takže já to beru jako součást stravy, to není nic nad rámec, to jenom to, co nedostávám třeba ve stravě. Přes den si to teď jako vezmete odkud, z ovoce nebo z citrusových plodů? Budete teď jíst pomeranče nebo mandarinky? To asi ne. Takže člověk by to měl doplňovat jinak. A když nemá jistotu, odkud ta mrkev je nebo odkud je ta řepa, tak přece jenom tím, že člověk prodělal tu chemoterapii, tak potřebuje doplnit to, co mu chybí. Takže takhle jsem uvažovala. Dřív jsem si nechávala dělat analýzu vlasů, abych zhodnotila, co mám doplnit. Ono totiž stačí jenom, když se pak podíváte na mé nehty a zjistíte, že se třepí, že jsou tam rýhy.

Dozvídala jsem se to různě, od známých. Některý moje kamarádky mi to nosily, jako že mi chtěly teda pomoct, tak mi přinesly třeba čaj lapacho, že to je proti rakovině nebo tak. Anebo mi poradily tady bylinkářku, co je blízko. A tam jsem třeba i byla a to se mi hodně líbilo, protože paní je tak nějak nohama na zemi a snaží se lidem dát to, co třeba opravu je na ten orgán, který potřebují. A dokáže i poradit, ale nikde se nevydává za nějakou všeléčitelku, jak někteří vystupují a tahají pak peníze zbytečně z lidí. Takže internet, kamarády a tak různě, no. A pak si to ještě zkouším, si třeba tam zajdu nebo to vyzkouším a rozhoduju se, jestli jo, nebo ne a tak. Že se to ještě snažím aplikovat na sobě, ale ne všechno teda.

Zvažovala jsem to, s onkologem jsem to probrala. Řekla jsem mu, co mám tak na mysli, co jsem si různě zjistila. Co bych chtěla brát a tak dále, a on mi je nedoporučil. Že samozřejmě to, co mu všechno říkám, tak jsou opravdu dobré věci, které jakmile doděláme chemoterapie, tak určitě mně to všechno posvětí. Ať všechno beru, piju, užívám úplně na plno. Ať se to tělo pročistí. Ale že dokud jsou ty chemoterapie, tak jsou dvě možnosti. Buďto by to mohlo tu chemoterapii ještě víc jakoby zesílit, anebo zeslabit. Že tam většinou není nic mezi. Takže on říkal: „Jestli to chcete risknout, já vám to zakázat nemůžu. Jo, můžete prostě cokoliv, cokoliv chcete. Ale já bych vám to teďka při těch chemoterapiích opravdu nedoporučoval. Zkuste jíst víc zeleniny, hodně pijte, aby to z toho těla šlo ven.“ A ještě říkal: „To je všechno, co já bych pro to dělal.“ Nevím, jestli pro to měl nějaký důvod nebo má nějaké zkušenosti, ale zase jsem tomu věřila. Takže jsem všechno si odložila, až bude potom.

Ano. Jednak to konzultuju s knihami. Nemám zdaleka jenom jednu. A dokonce fakt různé knihy na zdravou výživu vzájemně jedna popírá druhou třeba. Zrovna, já nevím, karoten, betakaroten a mrkev, jo. Zatímco některá knížka to doporučuje, tak druhé říkají „betakaroten podporuje tvorbu buněk“ a přímo to zakazují. Takže trošičku jsem opatrnější, a proto nejdu do extrému. Takže ano, snažím se všechno mít podchycené, ale pořád prostě pochybuju. Pořád hledám nové informace a konzultuju to. Konzultuju to s bylinářem. Máme tady takového jednoho pána, s ním to konzultuju, i s lékařkou obvodní, s některými spolupacienty, potom ještě i s onkoložkou. Ano, a měním to. Není to prostě, že furt jedu jedno, že jsem něco nastolila, co někdo poví – ubrat tam, přidat, vysadit, krevní obraz je v pořádku. Takže myslím si, dokonce pokaždé paní doktorka řekne „luxusní“, takové slovo používá.

Je dobré, když se věří tomu lékaři, ale potom hodně z nich přistupuje k tomu, že jdou k léčiteli. Já znám hodně případů, co chodili k léčiteli. Dali za to tisíce a tisíce, a stejně skončili špatně. Už tady nejsou. Takže ono je dobré, když člověk důvěřuje lékaři. Samozřejmě, že si myslím, že lékař vám dá to nejlepší, co je zrovna schopen, co to zdravotnictví vám dá. Takže, nevím, samozřejmě že jsem byla taky u léčitele. No, ale když jsem zjistila, že on šel do laboratoře, a přitom šel do prádelky a donesl mi nějakou vodu, tak. Dala jsem za to tisíc korun, a chyběla mi koruna do tisíce a on si počkal, až já přijdu z auta dát mu tu korunu. Tak už jsem si říkala: „Takhle ne, takhle to nepůjde asi.“ A pak shodou okolností jsem se dozvěděla, že to byl léčitel úplně zepsutý v televizi. Vím, že naši pacienti zkoušejí skutečně všechno, co vám dá nějaké ty podpůrné tyto. Samozřejmě že to zkoušíme, dáváme do toho hodně peněz. Musíme věřit všemu.

Ne, nepřemýšlela jsem o tom, o léčitelích a takových. Já mám špatnou i dobrou zkušenost s léčiteli. A i tu dobrou, co mám, tak tam bych šla tak pro radu možná, nebo takovou prognózu, protože ten člověk třeba taky má moji důvěru, pomohl mně v určitých fázích. Ale ne s tou rakovinou. Protože i ten léčitel, pokud vás vyléčí, a věřím, že lze to dokázat, tak on to navazuje na sebe, a velice těžce to ze sebe dostává. Takže já bych se ani neodvážila říct léčiteli. Něco jiného je, když mě bolí hlava, a něco jiného je rakovina. Přenést na něj část té nemoci, tak to bych nemohla.

Dělala jste ještě nějaká další léčebná rozhodnutí?

Zkoušela jsem alternativní léčbu, ale tu jsem zkoušela jenom jako podpůrnou. Aby se mi trošičku srovnala psychika, aby prostě jsem si odpočinula a abych vyzkoušela, o čem to je.

Co jste zkoušela?

Pana léčitele a paní léčitelku, oba jako výborní. Já jsem tam šla s tím, že neočekávám, že mě budou léčit, ale že mi spíš budou pomáhat, abych překonala ten čas léčby. A myslím si, že to bylo velice příjemné, a pan léčitel, ten si myslím, že mi v začátcích, v těch největších bolestech a nejhorších stavech, pomohl hodně.