Vada sluchu u dětí se velmi často projevuje v oblasti mluvené řeči. Dopad sluchového postižení na vývoj komunikačních schopností a samotnou kvalitu mluvené řeči závisí na mnoha faktorech. Nejčastěji hraje roli stupeň a typ sluchové vady, stejně tak ovšem doba jejího vzniku. Důležitou roli také hraje včasná diagnostika, účinnost kompenzace sluchadly nebo kochleárním implantátem a další individuální předpoklady, jako je například přidružené postižení, osobnostní charakteristiky dítěte a jeho nadání pro řeč. V neposlední řadě je třeba zmínit i vliv kvalitní odborné péče a spolupráce rodiny.

Opoždění v řečovém vývoji nebo absence řečových projevů jmenovali rodiče jako jeden z prvních příznaků, že se sluchem dítěte něco nebylo v pořádku (viz První příznaky). Někteří rodiče si opoždění v řečovém vývoji všimli kolem jednoho roku věku, kdy se neobjevila první slova dítěte, nebo kolem třetího roku, kdy pozorovali, že se řeč dostatečně nevyvíjí. U dětí, u kterých se vada sluchu projevila později, si někteří rodiče všimli, že se zhoršila srozumitelnost řečového projevu dítěte nebo jeho celkový řečový vývoj ustal.

U některých dětí se opoždění ve vývoji řeči vůbec neprojevilo, nebo se srovnalo do nástupu povinné školní docházky. Některé děti v raném věku mluvily dle rodičů lépe než jejich vrstevníci bez postižení sluchu, a to zejména díky včasné kompenzaci a intenzivní logopedické péči. U jiných dětí byly potíže v oblasti řeči patrné stále. Ve většině případů je v raném věku obtížné odhadnout, jak velký dopad na řeč bude vada sluchu v kombinaci s dalšími faktory mít. Někteří rodiče zmiňovali, že v prvním okamžiku jim vůbec nedocházelo, že sluch s vývojem řeči souvisí.

Pravděpodobnost výskytu potíží v oblasti výslovnosti byla u dětí s vadou sluchu obvykle větší než u jejich slyšících vrstevníků. Děti, jejichž vada sluchu byla včas a úspěšně kompenzována a měly intenzivní logopedickou péči, potíže s výslovností v některých případech vůbec neměly. U jiných dětí chybná výslovnost postupně vymizela po nastavení kompenzační pomůcky a zahájení logopedické péče, jinde však potíže přetrvávaly. V některých případech nebylo jisté, zda vada řeči s postižením sluchu přímo souvisí. Mohlo se jednat o jiný druh narušené komunikační schopnosti či jiné vady, které negativně ovlivnily řečový vývoj dítěte.

Dětem činila největší problémy výslovnost sykavek. U některých dětí přetrvala chybná výslovnost hlásek L, R a/nebo Ř. Některé děti také zaměňovaly znělé a neznělé souhlásky jako T a D, P a B, dlouhé a krátké samohlásky. Radkova žena odhalila, že dcera špatně slyší, tak, že ve dvou letech dokázala odpovědět, že kráva dělá „bů“, pes „haf“, ale nikdy nereagovala na to, že had dělá „sss“, protože sykavky se nachází ve vysokofrekvenční oblasti slyšitelnosti hlásek.

Chybějící nebo nedostatečná zpětná akustická vazba se v ojedinělých případech mohla projevit i ve srozumitelnosti vlastního mluvního projevu. Některé děti mluvily spíše tlumeným a nevýrazným hlasem a málo artikulovaly, jiné se naopak projevovaly hlučně a mluvily nahlas. V řečovém projevu některých dětí se objevovala narušená plynulost a tempo, případně kolísání tónové výšky.

U některých dětí se objevovaly i potíže v gramatické rovině řeči v podobě slovních či větných dysgramatismů. Činilo jim problémy časování, skloňování, souhláskové shluky a/nebo slovosled. V řeči se objevovaly zkomoleniny, záměny ženského a mužského rodu. Někteří rodiče popisovali, že řeč jejich dítěte zní podobně, jako když cizinec mluví česky. Radek vyprávěl, že jeho dcera se stydí před lidmi mluvit, protože to, jak špatně skloňuje a jak dlouho hledá vhodná slova, může na okolí působit, že je hloupá.

Někteří rodiče zmiňovali, že jejich děti mají zhoršenou vyjadřovací schopnost oproti slyšícím vrstevníkům. Některá, i běžná slova neznaly, dělalo jim potíže osvojovat si nové výrazy a nedokázaly odvodit změněné tvary už známých slov. Některé děti ve vyjadřování těžko hledaly slova, neznaly synonyma, často chápaly pojmy všeobecně, nebo naopak zúženě a ztrácely se ve složitějších větných konstrukcích. Horší pochopení se pak objevovalo u abstraktních pojmů. Potíže to dětem činilo ve škole v naukových předmětech, kde si musely rychle osvojit specifickou slovní zásobu. Někteří rodiče hovořili o významu čtení, které dítěti slovní zásobu dokáže rozšířit. Několik rodičů přiznalo, že doma používají omezený počet slov a někdy se i bezděky přizpůsobují chudší mluvě dítěte, což pak činilo potíže v komunikaci mimo rodinu. 

S potížemi v oblasti sluchového vnímání a slovní zásoby pak souvisely problémy s porozuměním. Dítě nemuselo dobře slyšet, co mu druhý říká, a i pokud slyšelo, nemuselo rozumět. To se u některých dětí objevilo jak v mluveném, tak v psaném projevu a při porozumění textu. Například Lenka vyprávěla, že psaná forma je pro jejího devatenáctiletého syna těžko přístupná, má vážné potíže porozumět smyslu textu, což znesnadňuje jednání se zaměstnavatelem a prakticky znemožňuje jednání s úřady.